Článek
Letos v únoru se přihlásila s písničkou a klipem Let Me Follow. Je zpěvačkou skupiny DOMI, kterou založila na svých hudebních studiích ve Velké Británii.
Jak s odstupem času na svůj úspěch v televizní soutěži vzpomínáte?
Dostala jsem se do finále, což byl mnohem větší úspěch, než na jaký jsem předtím myslela. Bylo mi patnáct a muzice jsem se naplno věnovala teprve dva roky. Chtěla jsem dělat hudební kariéru poté, co jsme se s rodinou přestěhovaly z Ameriky, kde jsem se narodila, do Prahy.
Úspěch v soutěži mi dodal energii a chuť. Pustila jsem se do práce, poznala jsem, jak u nás funguje hudební scéna, ale nenacházela jsem správné lidi, kteří by mi pomohli kariéru pořádně nastartovat a rozjet. Potkala jsem mnoho postav z českého šoubyznysu, byla to dobrá zkušenost, ale nemělo to výrazné pokračování.
Bylo výhodou, že jste dcerou slavného otce?
Jak kdy. Pro mě to je přirozená věc, jsem jednoduše dcerou svého otce. Táta je však známý a populární, takže mi bylo jasné, že se o něm v souvislosti se mnou bude také mluvit. Já to vlastně tenkrát ani moc nevnímala a nepřemýšlela jsem o tom, ale dost lidí kolem mě to řešilo.
Někdy to byl hendikep, jindy mi to trochu pomohlo. Kdykoli jsem ale stála na pódiu a měla zpívat, šlo mi pouze o to, abych to udělala dobře. Tak uvažuju stále.
Dominika Hašková studuje ve Velké Británii.
Dostala jste po skončení soutěže nabídky ke zpívání?
Bylo jich poměrně hodně, ale většina z nich byla vázána na to, že budu zpívat česky. V té době to byla na zdejší scéně přirozená věc, dnes je to už trochu jiné. Já tu nevyrůstala a v češtině jsem se cítila být nejistá. Písně, které mi někdo odtud napsal a já je zkusila nazpívat, zněly v mém podání divně. Mám koneckonců slyšitelný akcent.
V té době jsem navíc ani nevěděla, jakému žánru se chci věnovat, takže vlastně žádný z mých tehdejších pokusů ve finále nebyl úspěšný.
Kde se u vás předtím vzala touha být zpěvačkou?
Když jsem byla malá, pořád jsem si zpívala a měla jsem chuť zpívat druhým. Vzpomínám si, že jsem třeba přišla k zubaři a ještě předtím, než mě vyšetřil, jsem mu sdělila, že jsem vymyslela novou písničku a zazpívám mu ji.
V šesti letech jsem začala hrát na příčnou flétnu, to už byl můj vztah k hudbě vážnější. Naplno jsem jí pak propadla v těch třinácti letech. V Praze jsem začala chodit na hodiny zpěvu k Haně Peckové a díky ní jsem se dostala o level výš. I to byl důvod, že jsem to brala vážně.
Dominika Hašková hodlá zůstat v Anglii i po studiích.
Chtěla jste se vždy věnovat pop music?
Dostala jsem se k ní postupně. Vyrůstala jsem na klasické hudbě. Má maminka byla baletka, a když jsem nemohla v noci usnout, pouštěla mi klasiku. V Americe mě v mládí oslovily i jazz a muzikál, to byly další fáze mého hudebního vývoje. Jako mladší teenager jsem poslouchala Britney Spearsovou a Christinu Aguileru, dostavilo se i období lásky k rocku.
Čím je člověk, který se chce věnovat zpěvu, starší, tím více si hledá svůj styl. Líbila se mi jeden čas gospelová hudba, a když jsme žili v Detroitu, poslouchala jsem r’n’b a hip hop, protože k tomu městu patří. Na hudební škole v Leedsu, kde studuju, jsem se dostala k alternativnímu popu spojeném s elektronikou. Založila jsem tam kapelu DOMI a věnuju se mu. Moji spoluhráči jsou z Norska, vokalistka je Angličanka.
Studujete Leeds College of Music. Co vás ta škola naučila?
Studuju zpěv a skladbu. To hlavní, co na škole platí, je, že pokud ji chcete dostudovat, musíte se věnovat vlastní tvorbě. Když jsem tedy potkala tři kluky z Norska a založili jsme skupinu, bylo přirozené, že jsme skládali vlastní písničky. Díky tomu jsme maximálně autentičtí.
Dominika Hašková má v Británii kapelu DOMI.
Kvůli čemu jste si se svými spolužáky a budoucími spoluhráči padli do noty?
Byla jsem na house párty a s někým se bavila o tom, že se mi líbí norská zpěvačka Aurora. Vedle mě stál kluk z Norska, který když to zaslechl, otočil se a řekl, že ji také miluje. Byla jsem zrovna ve škole ve druháku, což je ročník, v němž člověk potřebuje mít kapelu, se kterou vystoupí v rámci závěrečné zkoušky. S tím klukem jsme si řekli, že když se nám líbí stejná zpěvačka, dáme se hudebně dohromady. Přizval ještě své norské kamarády a vznikla kapela.
Původně jsem si myslela, že spolu vydržíme jen do té závěrečné zkoušky. Dobře si ale rozumíme a společná práce nás baví, proto jsme se rozhodli spolu zůstat dál. Přijali jsme ještě anglickou vokalistku, která je také z naší školy.
Koncertovali jste už?
Ano, a další koncerty nás čekají. Vybrali nás také na velký festival do Liverpoolu, z čehož máme ohromnou radost.
Vydali jste skladbu Let Me Follow. Jaký je její příběh?
Než jsem ji začala skládat, byla jsem vždy inspirována tím, co se v životě přihodilo mně nebo lidem z mého okolí. Chtěla jsem to ale zkusit jinak, a nakonec mě zaujala postava Dolores ze seriálu Westworld. Dolores je robot, který zjistí, že má stejnou inteligenci jako lidé. A já o tom napsala píseň.
Dlouho jsem se v ní potom hledala, ale nakonec jsem k ní našla osobní cestu. Znamená pro mě spontánnost, touhu zkoušet něco jiného, než běžně děláme.
Dominika Hašková hraje s muzikanty z Norska a Anglie.
Je šance, že se skupinou DOMI přijedete hrát do České republiky?
Rádi bychom, ale je to těžká věc. Jsme kapela, kterou v Čechách mnoho lidí nezná, takže nemůžeme očekávat, že by byl o náš koncert velký zájem. A přemístit se z Anglie do Čech je nákladné, převoz aparatury a nástrojů také.
Na náš první singl Let Me Follow máme sice nejlepší ohlasy z České republiky, ale obávám se, že ještě chvíli potrvá, než přijedeme koncertovat. Kromě toho se o všechno staráme sami. Jsem zpěvačka skupiny a současně funguju jako její manažerka. Baví mě to, ale je to náročné. Chceme také úspěšně završit studium.
Co bude, až ve škole v Leedsu skončíte?
Magisterské studium absolvuju letos v září. Ve stejné době ve škole skončí i moji spoluhráči. Před třemi týdny jsme se dohodli, že po škole zůstaneme v Anglii a budeme se dál věnovat kapele. Mám z toho obrovskou radost, tím spíš, když kluci ještě před rokem říkali, že se asi po škole vrátí domů do Norska.