Zpěvačka Dasha: Mám ráda energii velkého orchestru

Je to samozřejmě nezvyklé. Přestože některé z písniček v repertoáru hrajeme i s kapelou Pájky Pájk Martina Kumžáka, pro projekt s filharmonii Martin vytvořil nové aranže. Doprovod plného symfonického tělesa a rytmické sekce je zvukově tak barevný, že musím mnohem pozorněji pracovat s intonací a barvou hlasu a místy pracuji odlišně s frázováním a dynamikou, abychom se vzájemně propojily.

S velkými orchestry už ale koncertuji mnoho let, a tak mohu říct, že se v tom cítím domestikovaná. Mám ráda energii takového tělesa.

Mnoho let se mě lidé ptali, proč písně z našich koncertů s filharmonií nenatočíme na album. Odpovídala jsem, že velkou část repertoáru tvoří coververze a já neuvažuji o tom, že bychom je nahráli.

Nakonec jsme se ale rozhodli to udělat a já si vymínila, aby vznikla živá nahrávka, na které se pokusíme zachytit atmosféru koncertů. Dávalo mi to tak smysl i přesto, že vystoupení s filharmonií jsou pro mě spíš odbočka od koncertů s kapelou.

Když došlo na protipandemická opatření a my nemohli koncert pro diváky uskutečnit, bylo nám to líto. Nakonec jsme se s Filharmonií Hradec Králové dohodli, že najdeme termín a koncert nahrajeme bez diváků. Stalo se to v půlce června v sále Filharmonie Hradec Králové.

Tento pocit jsem dlouho měla. Myslela jsem si, že nejdůležitější je mít vlastní repertoár. Už devět let ale připravuji s Janem Smigmatorem pro Český rozhlas Dvojka pořad Klub Evergreen. Díky němu jsem se ke coververzím naučila přistupovat jako k evergreenům. Jsou to hity a já je teď vnímám v podstatě jako standardy. Ve světěe se běžně objevují v mnoha podáních a interpretacích. Přijala jsem, že zpívat coververze není nic špatného.

Nejenom to. Každé písni chci dát něco svého. Originál je samozřejmě vždycky nepřekonatelný. Že se stane hitem, není dáno jen samotnou kompozicí, ale i tím, co mu dá jeho původní interpret. Překonat se to obvykle nedá, a tak ctím interpreta i kompozici. Vždycky se je však snažíme udělat i trochu po svém.

Je pravda, že mám tendenci si spíše vybírat skladby, které zpívají muži. Je to tím, že se mi líbí a že mě jako interpretku tolik nesvazují. Od začátku je totiž jasné, že je musím zazpívat po svém. Neočekává se, že jako zpěvačka původního interpreta napodobím. Mám tedy velkou svobodu.

Musí mi takříkajíc sedět, to je základ. Když se pak má verze líbí divákům, je to pro mě důkaz, že jsem si vybrala dobře.

Známé písně mají samozřejmě tu výhodu, že jsou prověřené časem i přízní diváků na celém světě. Své skladby ale budu do repertoáru zařazovat dál a věřím, že čím častěji je budu zpívat, tím více fanoušků si najdou. A neočekávám, že se z nich stanou takové hity, jakými jsou vybrané coververze.

Občas mě napadne, že je škoda, že se některá z mých písní nedostala do rádiových rotací. Možná je to tím, že tak docela nesplňují kritéria té rádiovosti, a jistě i tím, že se o to nesnažím. Písničky si dělám, jak chci já sama. Je to pro mě příjemnější. Nechci se tlačit k tomu, že musím nahrát prvoplánově hitovou skladbu, která bude takříkajíc trendy.

Na minulém albu nazvaném Konečně je písnička Ztrať se v čase. U té jsem ten pocit měla. Přišla mi úderná i textově aktuální. Možná jsme ale já a můj tým málo tlačili na to, aby se někam dostala.

Magickou sílu má i písnička Modlitba, která je na novém albu Dasha Symphony. Na koncertech se moc líbí. Jedna paní mi řekla, že když ji poslouchá, vždycky si vzpomene na svého syna, který jí předčasně odešel. Vyvolává silné emoce i ve mně. Když se mi před čtyřmi lety narodila dcera, najednou mi hudba i text té písně dávají mnohem větší smysl.

A to ji David Solař a textařka Ester Brožová napsali pro mě už před dvaceti lety. Na novém albu je nahraná poprvé.

Nikdy jsem takové ambice neměla, jsem především interpretka. V této době, kdy nekoncertujeme a mám tedy víc času, se ale do tvorby trochu pouštím. Nejsem tak dobře harmonicky vybavená jako moji kolegové, vymýšlím jen melodie a vokály a kolegové pak vše dokončují. Do práce se slovem, tedy textování písniček, si zatím vůbec netroufám.

Snažím se si z toho brát to nejlepší. Je pro mě třeba nezvyk si sednout s někým jen tak u kávy a hovořit. Teď na to mám čas. Mám ho samozřejmě i na rodinu a na sebe. V mnohem větším klidu s Honzou Smigmatorem připravujeme každý týden náš pořad v rádiu. S kapelou jsme hodně zkoušely, vytváříme nový repertoár. A jak už jsem řekla, snažím se být i tvůrčí.

My muzikanti jsme zvyklí na to, že se období, kdy je méně práce a kdy je jí naopak hodně, střídají. Pravda, teď je období bez práce trochu delší. Jsem ale zvyklá šetřit, tak to zatím zvládám.

Můj partner je také muzikant, takže jsme na tom stejně. Uskromňujeme se, ale nenadáváme. Jak říkám, z tohoto období těžím jinak.

Těším se na každý koncert, ale v případě skladeb z nového alba to je jinak, než je obvyklé. Písničky z něho jsme osm let hráli na koncertech, teprve potom jsme desku natočili. Stejné to bylo i u alba Konečně. V pátek 2. října jsme v Hradci Králové stihli odehrát koncert, na němž jsme album pokřtili.

Až se situace vyřeší a opatření vlády uvolní, koncerty s písničkami z alba Dasha Symphony budou pokračovat dál. S filharmonií míváme obvykle tři až čtyři koncerty ročně. Jinak vystupuji se skupinou Pájky Pájk.

Může se vám hodit na Zboží.cz: