Článek
Vaše nové album se jmenuje Life, tedy Život. Je pro vás důležité?
Je pro mě velice důležité. Písničky na něm vypovídají o mém životě v posledních dvou třech letech a jsou chronologicky seřazené tak, jak věci přicházely. Popisují řadu radikálních změn, které u mě proběhly, i to, jak jsem se vypořádala s problémy či psychickými bloky.
Když jsem přemýšlela o názvu desky, chtěla jsem najít výraz, který by to, co jsem prožila, vystihoval nejlépe. Potom mě napadlo slovo Life a všechno bylo jasné. Přišlo to ale až v době, kdy jsem album dokončovala.
Lze desku chápat jako váš deník?
Ano, je to deník mého života v posledních letech. Popisuje mé emocionální pochody, pády i osobní růst.
Jaký váš život v tom konkrétním čase byl?
Byl plný zásadních změn. Konečně jsem našla čas na to vypořádat se s věcmi, které v mém životě nebyly nejlepší, udělat sebeanalýzu, sebekritiku, a rovněž se potom za následné kroky pochválit. Posunula jsem se také v oblasti duševního zdraví.
Jak?
Kontaktovala jsem odborníky. Těsně předtím, než jsem se dostala do toho období změn a než jsem začala natáčet album, zažila jsem stav takzvaného vyhoření. Vyhledala jsem tedy profesionální pomoc a nesmírně mi to pomohlo.
Teď se o tom snažím mluvit i zpívat. Nejenom proto, abych vyprávěla, čím jsem si prošla, ale také kvůli tomu, aby lidé věděli, že se to může stát, že je to normální a že je namístě klidně vyhledat odbornou pomoc.
Vaše generace k tomu takhle přistupuje…
Ano, ale například můj otec nechápe, proč by člověk měl vždy, když má nějaké psychické potíže, jít za odborníkem. Neodsuzuje to, ale říká, že on sám by to nikdy neudělal. Pro jeho generaci platí, že člověk musí být doslova psychicky nemocný, aby hledal pomoc u profesionálů.
Má generace to už ale vnímá jinak. A já se tím, že se o svou zkušenost dělím s posluchači, snažím dodat mladým lidem odvahu. I člověk, který začal tvrdě pracovat jako velmi mladý, je na svůj věk vyspělý a má velké úspěchy, může vyhořet. Není to hanba, stejně tak není hanba vyhledat pomoc.
V roce 2011, kdy jste se dostala do finále soutěže Česko Slovenská Superstar, jste byla takříkajíc rozjetá, sršela z vás chuť do práce a získala jste mnoho fanoušků. Kdy se přihodilo, že pro vás ta pracovní krása zmizela?
Nezmizela nikdy, o ten pocit jsem nepřišla. Je to stále krása. Měla jsem úspěch na Slovensku, v Čechách i v zahraničí, zažila jsem spoustu neskutečných věcí, o kterých může většina zdejších zpěvaček jenom snít. Mé sny se plnily, byla jsem šťastná, jenže jsem dál pokračovala způsobem, který mě už nebavil a doslova mě vyčerpával.
Neposlouchala jsem svůj instinkt, jenž mě před mnohými rozhodnutími varoval. Zjistila jsem, že spousta lidí kolem mě není upřímná a jejich záměry jsou jiné než mé. Pak jsem si uvědomila, že jsem vyhořelá, a začala jsem ztrácet vášeň k hudbě. No a když člověk nemá vášeň k tomu, co dělá, odezva od lidí se také nedostaví. A tak jsem se zastavila a začala tu vášeň zase hledat.
V mezičase jste se přestěhovala na Madeiru. Byla to součást očistného procesu?
Ano, byla. Na Madeiře mám rodiče a ti v době covidu mou mladší sestru a mě pozvali, abychom tam byly s nimi. Původně jsem tam odcestovala jen na krátký čas, jenže brzy jsem se do toho místa zamilovala a zjistila, že je pro mé duševní i fyzické zdraví prospěšné. Velmi mě rovněž inspirovalo, však jsem tam nahrála prakticky celé nové album. Sestra pak pokračovala podle plánu dál, odletěla studovat do Spojených států. A já tam zůstala.
Jaký je podle vašich zkušeností dnešní šoubyznys?
Sto lidí, sto chutí. Někteří chtějí být za každou cenu slavní a podřizují tomu všechno. Při tvrdé práci lze dosáhnout velkých věcí. Šoubyznys ale člověka umí i vyčerpat.
Já patřím k těm, kterým hodně dal, ale také hodně sebral. Obecně totiž záleží na tom, jak jste na něj připraveni a v jaké jste psychické kondici.
Texty vašich písniček nejsou moc pozitivní, přitom je vaše album po hudební stránce docela veselé. Byl to záměr?
Řešila jsem řadu nepříjemností a dělala jsem to nejen v textech, ale i hudbou. Pozitivita, která z ní jde, je skutečná. Měla jsem na písničky čas, pracovala jsem podle svých potřeb a byla jsem nadšená, jak to fungovalo. To se v nich odrazilo.
Jste nadále zpěvačkou na plný úvazek?
Už ne. Věnuju se více projektům, angažuju se ve více firmách, řeším i různé investiční možnosti. Nemohu o tom mluvit příliš do hloubky, protože v tom začínám. Chci se nicméně naučit dělat i jinou práci a jiné věci. Zároveň se vracím do školy, na magisterské studium.
