Článek
Beego je relativně nové jméno na zdejší hudební scéně. Upozornila jste na sebe předtím jako členka punkrockové kapely Dirty Blondes. Proč jste ji opustila?
V první řadě bych chtěla říct, že pseudonym Beego používám už řadu let. Málokdo ví, jak se jmenuju skutečně, a chtěla bych to tak zachovat. Mé civilní jméno není podstatné.
V Dirty Blondes jsem byla téměř pět let a musím říct, že šlo o mé nejkrásnější rebelské období. Čím jsem byla na pódiu šílenější, tím víc byli lidé nadšení, což mě dlouho bavilo. Přišlo mi to přirozené a spontánní.
Po asi čtyřech letech jsem ale začala cítit, že už jsem dospělejší. Kluci z kapely chtěli, aby naše písničky byly dál o párty, chlastačkách a rokenrolu. Mě už to ale tolik nebralo a s texty v tomto duchu jsem se přestávala ztotožňovat. Psala jsem je tak, jak jsem je cítila, ale kluci říkali, že to není ono, že už to není rokenrol a je to moc měkké. Začali jsme se názorově míjet, a tak jsem se rozhodla před třemi lety skupinu opustit. Nechtěla jsem dál stát na jednom místě.
Věděla jste při svém odchodu z kapely, jakou hudební cestou se dál vydáte?
Nevěděla, ale věděla jsem, že chci změnu. Bylo to těžké. Neměla jsem muzikanty, neměla jsem nikoho, kdo by se mnou úzce spolupracoval, a tak mi nezbývalo než něco vytvořit a potom se teprve obrátit na spolupracovníky.
Začala jsem zpívat různé coververze písniček, které se mi líbily, a zkoušela jsem si, co všechno jsem schopná se svým hlasem udělat. Věděla jsem, že punkrockový zpěv, s nímž jsem se prezentovala v Dirty Blondes, se do mých nových písniček hodit nebude. Potom jsem vydala první singl, který jsem si sama složila. Lidé kolem mi dodnes říkají, že v mé hudbě je mnoho vlivů. Myslím si, že se můj styl stále vyvíjí.
Beego představila nový singl Jediná.
Přece jenom inklinujete nejvíce k popu?
Na popu jsem vyrůstala. Do sedmnácti let jsem žila na Slovensku, odkud pocházím, a tam jsem prožila dětství a mládí s popem. Teprve když jsem v sedmnácti přišla do Čech, dostala jsem se k tvrdším stylům. Nyní se tedy v podstatě vracím ke svým prvním kontaktům s muzikou.
Znamená to, že zvuk písničky Jediná není pro vaši kariéru konečný?
Podle mě ne, ale současně jsem přesvědčena, že je aktuálně ten nejlepší, kterého jsem byla schopna docílit, a cítím ho jako upřímný. Jsou v něm kytarová složka, punc rockovosti, také elektronika. Líbilo by se mi i nadále nahrávat skladby, na jejichž zvuku budou mít podíl živé nástroje i elektronika. Na koncertech bych pak chtěla vystupovat s živou kapelou.
Jaké je poselství vašich písniček?
Před dvěma měsíci se mi narodilo dítě a ta událost změnila můj pohled na svět. Zůstává ve mně kus rebelky, ta se asi nikdy neztratí. Chtěla bych ale zpívat i o jiných věcech. S narozením dítěte se mi otevřely emoční kanály, o kterých jsem ani nevěděla. Nikdy jsem třeba nechtěla moc zpívat o lásce, ale dnes už vím, že představuje nejdůležitější část mého života, ať už jde o lásku k partnerovi, dítěti, rodině, okolí, nebo lásku k sobě.
Beego
Před singlem Jediná vyšly už tři vaše původní skladby. Jakou roli ve vaší kariéře hrají?
Vyšly, existují, jsou podle mě dobré, ale jsou stylově trochu jiné než Jediná. S ní začala má nová éra.
Proč jste se ve svém životě rozhodla pro hudební cestu?
Už v dětství jsem věděla, že se jí chci věnovat. Žila jsem ale ve slovenské vesnici Námestovo, kde nebyla šance, že někdy založím kapelu. Rodiče chtěli, abych vystudovala dobrou školu a měla dobrou práci, a tak když jsem pak odešla do Čech a pracovala v bance, byli rádi.
Já ale stoprocentně spokojená nebyla, a tak jsem přes den chodila do banky a večer se věnovala hudbě. Přitom jsem si dokola kladla otázku, jestli je možné, abych se jí někdy živila. No a potom jsem se rozhodla. Před pěti roky jsem sekla s prací v bance a od té doby se věnuju pouze muzice. Rodiče tenkrát říkali, že jsem se zbláznila, ale šla jsem si tvrdohlavě za svým snem. Teď vidí, že jsem opravdu šťastná.