Zpěvačka Barbora Mochowa: Nemám problém zpívat písně mužů

Jeden den mi zavolal violista Vladan Malinjak z Unique Quartetu s tím, že budou hrát na večírku ke třiceti letům nakladatelství Prostor a jeho šéf Aleš Lederer si přál, aby na něm zahráli i jednu písničku od Leonarda Cohena s nějakou zpěvačkou. Oslovili mě a já, protože jsem na ten večer neměla nic naplánovaného, jsem souhlasila.

Byl to moc příjemný večírek a já jsem na něm s Unique Quartetem zazpívala skladbu Hallelujah. Aleši Ledererovi se vystoupení líbilo a později přišel s nápadem nahrát celé album Cohenových písniček k reedici knihy. Měla jsem z toho radost a zároveň se i trochu bála. Napadlo mě, že je to příliš velké sousto. Potom jsem si ale uvědomila, že je to úžasný projekt, na kterém bych se mohla spoustu věcí naučit. A tak jsme se do něj pustili.

První výběr udělal Aleš Lederer. Bylo jich asi osmnáct, mezi nimi pět, které si opravdu přál. Potom jsem si poslechla spoustu Cohenových písní a našla ty, které mi byly svou náladou nejbližší a u kterých jsem cítila, že si v nich najdu svou polohu. Nakonec jsme došli k osmi, ale protože má Aleš Lederer rád lichý počet, skončili jsme u devíti.

Svá první dema jsem pak posílala houslistovi Alexi Aslamasovi, který k nim napsal smyčcové aranže. U některých písní vzniklo i více verzí, než jsme postupně našli finální podobu.

S tím problém nemám. Dokonce se mi děje, že když do svého koncertního repertoáru zařadím coververzi, většinou je od nějakého zpěváka.

Samozřejmě jsem si písničky přizpůsobila pro sebe, do tóniny, která je mi příjemná. S tím si vždycky dávám hodně práce, zkouším u každé písně snad všechny možné varianty, zkoumám, v jaké hlasové poloze se mi píseň líbí nejvíc. Těžké pro mě občas bylo naposlouchat a zažít si Cohenovo frázování, hrál si s rytmem slov tak svobodně, pro mě trošku nezvykle.

Poprvé jsem jeho skladbu slyšela asi před devíti lety. Byla to píseň Suzanne, moc se mi líbila, a i teď je na desce jednou z mých nejoblíbenějších. Postupně ke mně dál jeho písničky přicházely, ale teprve teď, když jsem se do jeho tvorby opravdu ponořila, mohu říct, že jsem jeho fanynka.

Fascinuje mě to, co z něho vyzařovalo, jeho obrovské charisma. Můj kamarád, písničkář James Harries mi vyprávěl o jeho koncertě. Říkal mi, že když Cohen vstoupil na pódium, bylo to něco neuvěřitelného, jak silná z něho vycházela energie. Musel to být krásný zážitek. Mě při poslechu písní hned zaujal takový jeho zvláštní klid v hlase.

Ráda bych využila toho, že máme takový repertoár nazkoušený. Až to půjde, vyjedeme na koncerty.

Vlastně nad tím moc nepřemýšlím, ale mé písně by se daly možná popsat jako takový zasněný pop, určitě i s prvky alternativní hudby. Nikdy se asi nezařadím do úplného mainstreamu.

A pokud jde o české finále Eurovize, mé skladby tam nebyly vyloženě popové, proto jsem byla překvapená a potěšilo mě, že byly vybrány.

Byla jsem před dvěma lety na prvním české songwritingu, tvůrčím setkání autorů písniček. S producentem Viliamem Bérešem jsme tam napsali písničku True Colors a organizátor kempu Honza Vávra mi řekl, abychom ji poslali do České televize, kde vyhlásili konkurz na písně pro Eurovizi. Udělali jsme to a ona se porotcům líbila.

Sympatické mi bylo, že se tým České televize nesnažil nikoho v žádném ohledu přeměnit, spíše naopak podporovali každého v tom, v čem se cítí dobře. I proto jsem se zúčastnila v letošním roce dalšího ročníku s písničkou White & Black Holes.

V té domácí jsem byla naopak poslední. Na jednu stranu je to povzbuzující a mám z toho velkou radost, že se písnička líbila v zahraničí. Ale trochu mě mrzí, že neuspěla u domácích posluchačů.

U většiny písniček ano, ale češtině se nebráním. Chystáme teď s Viliamem Bérešem mou druhou sólovou desku a já v posledních dnech přemýšlím o tom, že bych na ni nahrála jednu písničku s českým textem.

Může se vám hodit na Zboží.cz: