Zpěvačka Annabelle: V hudební slupce je můj smutek

Tuto ambici jsem měla ještě předtím, než jsem se přihlásila do českého kola Eurovize. Byl to jeden z důvodů, proč jsem podepsala nahrávací smlouvu s nadnárodní vydavatelskou společností Universal Music.

Hrozně ráda cestuju a ráda bych zpívala pro lidi na celém světě. A dnes už je to možné, v hudbě hranice nejsou. Zároveň si myslím, že se dosud žádnému českému zpěvákovi nepodařilo prorazit, byť jen v Evropě, a tak bych to ráda takříkajíc prošťouchla.

Eurovize je k tomu dobrý nástroj. Podívejte se na letošního vítěze, italskou kapelu Maneskin. Koncertuje v celém světě, vyšlo jí album, média se o ni zajímají, zkrátka se vyhoupla na úroveň velkých světových interpretů.

Byla jsem rok v Kühnově dětském sboru, ale začalo se projevovat, že jsem spíš sólista, a tak jsem odešla. Než jsem se stala Annabelle, byla jsem v několika kapelách. Potom jsem studovala hudbu v Londýně. Vždycky jsem chtěla být zpěvačka, ale když přišel můj sólový projekt Annabelle, začala jsem to brát vážně.

Tu, která mě baví. Souvisí to s tím, co momentálně poslouchám a jak se cítím. Singl Runnin‘ Out Of F* Time je rockový, protože jsem teď nadšená z hudebních návratů do rockovějších devadesátých let, což je podle mě světový trend. Navíc se to propojilo s emocí frustrace a naštvání, takže to do sebe hezky sedlo. Proto vznikla tahle naštvaná hymna.

Je, ale kdyby mě na ně neupozornil režisér mého posledního klipu Aleš Valtr, nevšimla bych si ho. Zeptal se mě, jestli jsem si všimla, že skoro v každé písničce zpívám o čase. Buď slovo čas vyloženě zmiňuju, nebo zpívám o tom, že ho nemám, případně že mi dochází.

Řekl mi, že o režisérech se říká, že celý život točí jeden film, jen se snaží neustále nacházet nejlepší způsob, jak svou myšlenku předat. S mými texty je to prý podobné.

Objektivně asi ne. Starší lidé se mi za ten slovní obrat smějí a tvrdí, že jsem teprve na začátku. Můj pocit ale je, že mi opravdu čas dochází.

Ano, jsou. Já sama poslouchám muziku tak, že se soustředím na to, co zpěváci říkají, co mi sdělují. Když je to upřímné, je to z písničky cítit. Mám pak pocit, že se bavím s kamarádem, který řeší totéž co já. A někdy se stane, že mi text pomůže z nějakých psychických trablů. Takovou důvěru bych si chtěla u lidí vybudovat i já.

Stíhají, je to součást mého života, a tak psaní textů beru i jako psychoterapii. Spousta lidí se tomu ale diví, protože mé písničky jsou na první poslech veselé. Působím na ně i jako veselá holka, bezstarostná. Jenže v mých textech je spousta melancholie. K hudbě jsou spíše kontrastní. Možná je hudební stránka písniček slupka, ve které je smutek.

Byla jsem překvapená i potěšená. Nominované vybírá odborná porota, což znamená, že jsem v odborných kruzích registrovaná. Přitom jsem měla pocit, že zájem a pozornost získávám především od mladých lidí na sociálních sítích a širší publikum mě ještě až tak neregistruje.

Díky té nominaci mi napsala spousta lidí. Fandili mi a psali, že je mrzí, že jsem nezvítězila. Byla to příjemná zpětná vazba.

Začal mě nahánět Kryštof Šámal, skaut, který shání písně a autory pro české kolo Eurovize. Já ale do té soutěže nechtěla, protože jsem byla přesvědčená, že nemám písničku, která by v ní mohla uspět. A být tam za každou cenu by nemělo cenu. A tak jsem odpověď oddalovala, nicméně jeho naléhání bylo postupem času silnější.

Pak jsem se zúčastnila songwriting kempu, na němž jsem se sešla s úžasným autorským tandemem Tom Oehler a Marcell. Řekla jsem jim, že mě Kryštof uhání kvůli Eurovizi a že bychom mohli zkusit něco napsat. Zároveň jsme se dohodli, že nebudeme myslet na to, že píšeme písničku pro hudební soutěž, ale jen na to, aby byla co nejlepší a upřímná. No a během chvilky byl základ písně Runnin’ Out Of F* Time hotový.

Ještě ten večer za námi dorazil Kryštof Šámal, písničku si poslechl a řekl mi, že bych byla blázen, kdybych se s ní do soutěže nepřihlásila. Pak ještě proběhl výběr u porotců, myslím, že z asi stovky skladeb, a já se ocitla mezi sedmi finalisty.

Asi skladbě Way Down od kapely Skywalker.

Kdybych postoupila, věnovala bych se samozřejmě přípravám na Eurovizi. Na přelom ledna února už máme naplánované vydání dalšího singlu. A potom začneme pracovat na albu. Mám už vymyšlený koncept a připravené nějaké písně. Další ještě asi vzniknou, ale cíl vydat album platí.

Jmenuji se Anna Žitníková. Když jsem si vymýšlela umělecký pseudonym, chtěla jsem najít slovo, které s mým jménem nebude souviset. Můj přítel mi ale řekl, že když v něm bude kus mého vlastního jména, budu v něm víc přítomná.

V té době v kině shodou okolností běžel horor Annabelle 3. Je o takové hororové panence. Řekla jsem si, že je to vtipné a že si s tou panenkou jsme možná vizuálně trochu podobné. Přirostlo mi to k srdci, takže jsem měla celkem brzy jasno, že Annabelle bude můj umělecký pseudonym.