Zpěvačka Anna K: Přežila jsem už horší věci, život jde dál

Stejně jako všem muzikantům a lidem kolem. Musím říct, že docela zásadně. Všechno se ze dne na den zastavilo. Veškeré naše radosti a zároveň zdroje příjmu, setkávání s fanoušky a hlavně živé koncerty najednou nebyly. Kluky ze své kapely jsem neviděla několik měsíců.

Nebyla jsem dlouho v kontaktu ani se svým partnerem Tomášem Varteckým. Pohyboval se mezi spoustou lidí, a tak jsme se dohodli, že bude lepší, když dá na nějaký čas karanténu. Byl na horách a já doma.

Jsem totiž vzhledem ke všem svým prodělaným nemocem trochu ohroženější druh. Byli jsme, jako asi všichni kolem, docela vystrašení z těch valících se příšerných zpráv.

Nic si až tak nevybavuju. Všimla jsem si, že bylo pár lidí, kteří si tento zvláštní stav izolace užívali. Tvrdili, že se díky němu zastavili, měli čas přemýšlet, věnovali se rodinám a blízkým. U nás to byla všechno depka.

Měla jsem koncertně velmi náročný minulý rok. V lednu konečně přišla několikatýdenní pauza, takže v období koronaviru jsme měli začít pracovat. Pauza se nám ale nakonec s nástupem pandemie brutálně protáhla, což pro mě bylo skoro nesnesitelné.

Chodila jsem se psem do lesa, což dělám vždycky, ale tentokrát to bylo tak nějak jiné. Připadala jsem si jako robot a hlavně strašně sama. Za normálních okolností to miluju, ale nějak jsem to už nedávala.

Když se v lese objevil v dálce člověk, obcházeli jsme se na kilometr, abychom se vyhnuli jeden druhému. Ani jsme se nezdravili, připadala jsem si jako prašivá. Báli jsme se jeden druhého i v tom lese, za slunečného dne.

Lidé se na vás pomalu ani neusmáli nebo byli tak zblblí, že chodili v lese, kde nikdo nikde nebyl, s rouškou. Takže kdyby se na vás třeba usmáli, stejně jste neměli šanci to vidět. Musím tedy říct, že jsem si to období nijak zvlášť neužívala. Ale přežila jsem už horší věci, život jde dál.

Ne. Musela jsem být vzhledem ke své imunitě obezřetná, takže jsem opravdu do žádných uzavřených prostor, kde bylo více lidí, nelezla ani za nic. Bylo mi to moc líto. Byla jsem zvaná na různé streamované koncerty, ale musela jsem sedět doma.

Nikdo nevěděl, jak moc nebezpečná ta situace je. Byli jsme všichni dost zmatení a vyděšení, takže jsem prostě dřepěla doma, protože po tom všem, co už mám ve svém životě zdravotně za sebou, jsem tenhle hnus fakt chytit nechtěla.

Vlastně ne, nebylo nic. Řešila jsem k tomu všemu i nějaké problémy v rodině, protože v mém životě je to tak, že když věci nefungují, nefunguje rovnou skoro nic. Byl to trochu očistec a doufám, že se teď už ve všech směrech bude dařit lépe a hlavně radostněji.

Konečně jsme zase začali trochu hrát. Většinou jsou to jen menší akce, a některé z nich nám sotva pokryjí náklady, ale zaplaťpánbůh za ně. Můžeme být s kluky z kapely zase spolu a žít, jak to máme rádi. Nekoncertujeme pro takové počty lidí, jak jsme byli zvyklí. Museli jsme se uskromnit jako téměř všichni. Ale je nám líp než v té strašné izolaci jeden od druhého.

Je to krásná věc, která se stala, a já se z ní moc raduju. Beru ji jako takový dárek za to všechno, co se na jaře dělo. Je to světlo na konci tunelu. Dostat se ke Chrisovi mi pomohl šéf z mého vydavatelství BrainZone. Netušila jsem ani, jaká je to obrovská hvězda. Pět cen Grammy, které získal, ale hovoří samo za sebe.

Zajímavé je, že Chris do nahrávky použil zpěv, který jsem si natočila sama ve studiu jako úplně první, pracovní verzi. Řekl mi, že má rád demosnímky. Poslala jsem mu ho a on odpověděl, že je to super a ta písnička je podle něj velký hit.

Přitom nerozuměl textu, který je podle mě úžasný a velmi osobní. Tvrdil ale, že cítí jeho atmosféru z mého hlasu, a i když slovům opravdu nerozumí, je to prý silné. Byla to pro mě ta největší pochvala.

Producent Chris se zeptal, jestli do té písničky může nějak zasáhnout. Dodal, že je zrovna ve studiu s Philem X, kytaristou Bon Jovi, a že by zkusili přidat nějaké kytarové party. My řekli, že samozřejmě. Přece neřeknete ne kytaristovi z Bon Jovi. Byla jsem strašně zvědavá, jak to bude znít. Tušila jsem, že to bude velká změna.

Když jsem nahrávku dostala, zajímalo mě, co jí řekne můj Tomáš, který ji celou, kromě bicích, natočil. Zastavila jsem se za ním na chalupě, pustila mu ji a on byl nejdřív tak tři minuty ticho. Potom mi řekl, abych mu ji pustila ještě jednou, pak ještě a pak se zamyslel a řekl, že je to podle něj skvělé.

Ani mu nevadilo, že z jeho díla někdo udělal trochu jinou píseň, a řekl, že ho baví, že je nahrávka jiná než všechny mé písně za posledních dvaadvacet let, na kterých se podílel. Mně také přijde osvěžující vydat se po té dlouhé době naší spolupráce malinko jiným směrem. Stále jsme to ale my dva a naše píseň. Jen ji produkovali trochu slavní týpci z Ameriky.

Tři koncerty ze čtyř jsou na Moravě, a tu mám moc ráda. Dvacet let byla polovina členů mé kapely z Moravy. Mám tam spoustu kamarádů. Ráda tam vystupuju.

Morava mě miluje, máme tam koncerty jako víno. Proto mi spojení vína a hudby dává smysl. A věřím, že si fanoušci i chlapci z kapely najdou čas na malou degustaci.

Může se vám hodit na Zboží.cz: