Článek
Můžete prozradit něco o desce, kterou chystáte?
Většina skladeb vznikla během covidu. Spojovali jsme se s mým baskytaristou Buthelem skrz Zoom a psali. S kapelou jsme se pak potkávali v různých studiích v Detroitu, Dallasu a Los Angeles, ale i v Minneapolisu a Orlandu. Potřebovali jsme hudbu a bažili po novém zvuku, abychom si udrželi inspiraci a napojení na naši tvorbu.
Nové písničky jsme pořád dokola vylepšovali. Nahráli jsme mnoho demonahrávek a hodně přepisovali, aby výsledek zněl přesně tak jako v našich hlavách. Podle mě se nám podařilo se dost posunout a dosáhnout nového zvuku a směru, aniž bychom ztratili, co už je za námi.
Jak jste se hudebně posunula od minulého alba Like It on Top z roku 2018 vy osobně?
Začala jsem hrát na bicí a miluji to. Je to má druhá vášeň. Bicí jsem vždy milovala a na bubeníky měla velmi konkrétní požadavky. Teď to ale zažívám a tvořím sama. Snažím se také zlepšovat ve hře na kytaru, v psaní písní, zpěvu i aranžování. Všechno sice vyžaduje čas a odhodlání, ale když něco milujete, jde to snadno. Chci se dál rozvíjet.
Jak?
Nové zvuky, které mě zaujmou, se objevují neustále. Třeba když jsem v posilovně, cvičím a slyším zajímavý zvuk, dokáže mě inspirovat. Nebo klidně v obchoďáku. Hudba je přece všude. Nemusí to být můj styl, ale něco mě pokaždé zaujme. Basová linka, rytmus, nějaký chytlavý motiv nebo třeba jen text. Miluji dobrou hudbu a nápady. Osvědčilo se mi také různým způsobem vystupovat ze své komfortní zóny. To mě dokáže posunout novým směrem.
Jakou část hudebního světa představíte během svých dvou koncertů v České republice?
Svůj svět, úplně celý. Ochutnávky ze všech mých desek, i těch budoucích. Vrátíme se k některým písním, které jsme hráli i minule, ale ukážeme publiku, kam jsme se posunuli.
Vyrostla jste v Bělehradu a během dospívání vzhlížela k americkým muzikantům. Jaké máte nejsilnější vzpomínky na dobu, kdy jste se do Spojených států odstěhovala?
Je jich mnoho. Vzpomínám na první nahrávání v Memphisu, první nominaci na American Blues Award, která se tehdy jmenovala cena W. C. Handyho. Byla jsem první umělkyně z kontinentální Evropy, která ji získala. Hned jsem se v Americe cítila jako doma. Zvuk nahrávek vydavatelství Stax, chicagského i texaského blues či Motownu mi byl důvěrně známý. Hudebníci, na jejichž hudbě jsem vyrostla, pořád hráli a bylo úžasné se mezi ně zapojit.
Doprovodné kapely tam pořád dělali stejní lidé, kteří hráli s mými idoly. Jen jsem poslouchala a učila se. A pak jsem přinesla vlastní aranže a snažila se vytvořit něco nového.
Kromě sólového koncertu v Praze vás čeká i vystoupení na šumperském festivalu Blues Alive. Vystoupí tam i Anthony Geraci, Popa Chubby, Delvon Lamarr s triem či Jontavious Willis. Patří někdo z nich mezi vaše oblíbence?
Všichni jsou v tom, co dělají, výteční. Těším se, že budeme sdílet pódium. Bude to skvělý čas plný hudby.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Palác Akropolis
