Článek
Aiko, kdo vás inspiroval k hudební dráze?
Odmala jsem věděla, že chci tvořit a být hudebnicí. Chodila jsem na zpěv, poměrně krátce na kytaru, ale spíš jsem samouk. Moji rodiče ani neposlouchají hudbu, takže vše proběhlo po vlastní ose a na všechno jsem si přišla sama. V poslední době mám i rockovější inspirace, ale předtím to byla hodně zpěvačka Aurora a Florence and the Machine.
Co znamená Aiko? Zní to japonsky.
Je to částečně japonsky. Když jsem si vymýšlela umělecké jméno, zrovna jsme se vrátila z výletu do Japonska. Měla jsem takovou menší obsesi jejich kulturou, která ale moc dlouho netrvala. Dokonce jsem se snažila učit japonsky. Chtěla jsem se naučit i to jejich kandži (znakový systém), to mě ale pustilo fakt brzy. Zároveň je to dětská přezdívka, můj táta mi říkal Ajka, když jsem byla malá.
Bydlíte v Anglii, mluvíte česky, narodila jste se v Rusku. K jaké národnosti se vlastně hlásíte?
To je komplikovanější. Já jsem se sice narodila v Rusku, ale vyrůstala jsem tady. Neměla jsem stejný kulturní základ jako většina Čechů, nevyrostla jsem například na českých pohádkách a také úplně nedodržujeme české tradice, ale zároveň jsem neznala ani ty ruské. Není mi vlastní ani ruský humor. Takže jsem někde na pomezí.
Teď bydlím v Brightonu, už ne v Londýně. Tam je to fajn. Městečko hodinu od Londýna, u moře. Žije tam spousta hudebníků, je to hodně kreativní městečko. Všichni jsou přátelští, bydlí tam i můj producent a bubeník, takže je to pro mě příjemné.
Aiko
Co vás táhlo do Anglie?
Šla jsem tam studovat. Protože tvořím v angličtině, tak to pro mě dávalo smysl. Rozhodovala jsem se mezi Berlínem a Anglií, ale Berlín mi z nějakého důvodu není sympatický, necítím se tam dobře, připadá mi neútulný. Proto jsem zvolila Londýn.
Máte tam víc fanoušků?
Řekla bych, že víc fanoušků mám tady v Česku, ale rozrůstá se mi to i v Británii.
Co teď posloucháte?
Většinou věci v angličtině, zrovna před chvílí kapelu Jungle. Líbí se mi raper Saint Levant. Byla jsem také na festivalu The Great Escape, který probíhá v Brightonu, na své milované kapele Yonaka.
Máte téměř vše v angličtině, ale líbila se mi vaše česká písnička Alter ego. Dočkají se fanoušci další české tvorby?
Dočkají. Mám dodělanou novou českou písničku, která bude na nadcházejícím albu. Jmenuje se Naivní. To je zatím vše, co prozradím.
Aiko
Nejnovější klip se jmenuje Instincts. Řídíte se v životě instinktem?
Hodně se řídím instinktem. Hlavně v posledních letech, protože ať už se snažím věci jakkoliv racionalizovat, z nějakého důvodu jsou pocitové věci nakonec velmi často správné. Nejsem matematik, jsem hudebnice, nepotřebuju nad věcmi přemýšlet tak dlouho a můžu se řídit prvními pocity, ať se to týká vztahů, nebo jiných životních situací.
Také máte písničku Gemini o Blížencích. Věříte astrologii?
Psala jsem to, když probíhala pandemie a trávila jsem čas na TikToku, kde si algoritmus usmyslel, že jsem cílová skupina pro horoskopy, takže mi pořád vyskakovala videa o znameních zvěrokruhu. Měla jsem tenkrát pocit, že to je všude kolem.
Nevěřím na astrologii v takovém tom smyslu – já jsem Kozoroh, vy jste Ryba, a nemůžeme se tím pádem kamarádit. Znamení bývají popsána velmi obecně, takže to nakonec vždycky v nějaké části sedne.
Co je vaše meta v hudbě?
Tak samozřejmě Grammy, to je meta. A z těch bližších cílů bych chtěla jet jako předskokanka na tour po Evropě. Třeba s kapelou Yonaka z Brightonu a s Aurorou. Obě jsme vystoupily ve čtvrtek 22. června na pražském festivalu Metronome.
Sledujete českou scénu?
Sleduju hlavně tím, že se s těmi lidmi potkávám. Mám základní přehled, co se na české hudební scéně děje.