Článek
Autor je naším významným dokumentaristou a klíčovým znakem jeho prací je výrazný lidský rozměr. Proto klade i v tomto případě akcent na co nejdůkladnější zobrazení obyčejných lidských emocí. Klasickým příkladem je momentka z vězení v Kynšperku nad Ohří. Odsouzený muž smutně hledí skrz mříže, možná vstříc nejisté budoucnosti, možná vstříc velké naději.
Ještě víc jitří city barevná fotografie, na které stojí u cihlové zdi muž, z jehož pravého oka teče slza. Takové vyjádření symboliky zločinu a trestu působí velmi sugestivně.
Některé vystavené snímky mají naopak velmi nenucenou a odlehčenou atmosféru. Jako by ani nešlo o vězeňské momentky.
Flirtování s kaplanem
Čtyři vězenkyně pózují fotografovi na trávníku a jejich uvolněné pohyby připomínají spíš skupinku kamarádek na výletě. Jen si musí člověk odmyslet šedé vězeňské mundúry a drátěný plot v pozadí.
Podobně vyznívá i snímek, na němž vyvinutá vězenkyně s blonďatou kšticí flirtuje s kaplanem v šedivém řádovém rouchu. Drží pravou rukou jeho kříž, který mu visí na krku, a nenápadně si ho přitahuje. Je mezi nimi zvláštní napětí. Ne primárně erotické, spíše to vypadá, že si chce dáma za katrem dokázat, že je stále přitažlivá.
Nejpůsobivější je však snímek z vinařické věznice, na němž anonymní lidská ruka zapaluje svíci. V dálce se v šerosvitu zjevují postavy vězňů. Když se díváme na obraz skrze drátěný panel připomínající mříže, máme před sebou symbol skomírající, ale přesto přece jenom naděje na lepší příští.
To, co jednotlivé snímky ukazují, nejlépe vyjadřují věty jedné ženy ve výkonu trestu, které visí u fotografií na papíře. Píše se tam, že víra je ten důvod, proč to dotyčná nevzdala a proč prosí o lepší budoucnost.
Osobní zkušenost
Štreit sám má vězeňskou zkušenost. Před rokem 1989 strávil kvůli své tvorbě čtyři měsíce ve vazbě.
„Za třicet let se situace podstatně změnila. Ve vězeňství jsou lidé, kteří dělají všechno pro to, aby ho zhumanizovali a postavili do jiného světla. Chování a přístup k odsouzeným jsou úplně jiné, a to je to nejdůležitější, co jsem při fotografování poznal,“ uvedl fotograf pro ČTK.
Umělec fotografoval i v místech, kde tráví svůj čas vězni odsouzení k mnohaletým trestům nebo i na doživotí.
„Hledají jakési pokání, cestu, jak dořešit svůj život. Potřebují člověka, který jim porozumí, podá jim pomocnou ruku, dá jim naději. Kaplani nejen přinášejí modlitbu, ale jsou i psychologové, kteří pomáhají lidem nacházet cestu,“ řekl.
Vězeňští kaplani a dobrovolní duchovní působí ve věznicích i ve vazebních věznicích. Duchovní služba je ekumenická a mohou se na ní podílet všechny církve, které jsou k tomu v Česku registrované. Podle informací uvedených na webu Vězeňské služby v současnosti ve věznicích pracuje 43 vězeňských kaplanů z 11 různých církví.
Výstava, která vznikla ve spolupráci s nevládní organizací Vězeňská duchovenská péče, na radnici potrvá do 29. září. Poté se přesune do dalších galerií, mimo jiné do Nového Boru nebo do Prostějova.
Může se vám hodit na Zboží.cz: