Článek
Také se jí poklonili, však na koncertech tu a tam zaslechnete v přídavku nějaký ten bonus z jejího repertoáru. Po vynikajícím demosnímku Brace (ještě s anglickými texty) je na světě albový debut, v jehož zvuku už nejsou kytary tak "špinavé", do tří skladeb přišly pomoci smyčce a bez výjimky jsou všechna sdělení v mateřštině.
"Začali jsme totálně na Nirvaně. Později jsme ale objevovali další vlivy: australské Silverchair, Američany Creed a další. Pořád vycházíme z grunge, ale je to modernější, novější," zesumarizoval hudební krůčky skupiny zpěvák a kytarista Thom.
Příprava alba byla rovněž prubířským kamenem pro producenta Martina Voláka. Do té doby využívaly jeho kytarových a vokálních služeb sestavy skupin Harlej, Debustrol či Doctor P.P., ovšem jako producent debutoval. S Imodiem na desce pracoval přes rok, dokonalost výsledného zvuku pro něho byla klíčová.
Smutek a rozervanost
"Kdo bude desku pozorně poslouchat, mohl by se u něho dostavit takový zvláštní pocit. Je spojen s určitým smutkem, který z ní jde, s melancholií," přiznává Thom a nabízí se otázka, proč k osmnáctiletým jinochům takové pocity přicházejí.
Odpověď je prostá. Thom coby tvůrce je velmi citlivý, stejně jako byli v minulosti rockoví rozervanci Cobain, Morrison či písničkář Nick Drake. Každý příběh jeho života na něho doléhá. Smutek v textech prý ve studiu musel producent Volák krotit.
"Nejosobnější jsou skladby Proplouvám, Prameny a Beztíže. Jde o životní zážitky a zlomy, je v nich všechno, co se mě hluboce dotýkalo i co mě štvalo," dodává Thom.
Na pódiu přesto smutek slov pohltí energie, s jakou své koncerty dávají. Potěšili nedávno na festivalech Noc plná hvězd a Rock for People. Vidět je o prázdninách lze i na Sázavafestu, Open Airu v Trutnově, Natrucu v Kolíně či Trnkobraní ve Vizovicích.