Článek
Kratochvíl ovšem vyměnil bitevní pole za luxusní noční kluby, v nichž se odehrává jiný „boj“ než třeba mezi hladovějícími dětmi. „Proti“ sobě zde stojí zhýralá zlatá ruská mládež bojující o moc, životní extázi, o další zářez na pažbě, o co nejexkluzívnější místo na nebi top class.
Prošňupat se do high society
Dívenky nastrojené do králičích kostýmů podnikají nájezdy za zábavou plnou promilí, koksu, nezávazného sexu. Svá těla, zaprášená třpytkami, dávají všanc bez sebemenšího studu, bez nároku na křehkou intimitu. Společnost jim dělají pochybní exhibicionisté, ti, kteří touží propracovat se – prošňupat, či lépe prosouložit – mezi ruskou high society.
Prošňupat se a prosouložit do ruské high society - to chtěl zachytit fotograf Antonín Kratochvíl.
Třiašedesátiletý fotograf, žijící převážně ve Spojených státech a pracující pro prestižní časopisy, zvolil podobný přístup jako v krvavých zónách, tedy dostat se co nejblíž a nezahodit ten tajemný expresivní závoj, občas rozostřený, zahalující přízraky noci čekající na někoho, kdo je zkrotí. Ne vždy to funguje, ne vždy je motiv dostatečně nosný.
Prostor dostala také barevná fotografie a je zajímavé sledovat přechod z diskotékových světel do černobílé, odšťavňující jinak zářivá pozlátka noci, ona ukájející se cukrátka. I když je téma přitažlivé a cyklus téměř 70 snímků početný, ku prospěchu výstavě by bylo fotografie pečlivěji vybrat, vyselektovat ty, které jsou jen variacemi téhož (svíjející se tanečnice, pódiové výjevy).
Návštěvníkova emoce by pak byla koncentrovanější. A možná by nebylo od věci vyzkoušet ještě něco jiného: dát takový večírek do kontrastu se snímky běžné reality, postavit je proti válečným konfliktům, uprchlíkům, smrti. Kratochvílova tvorba by jistě vynikla lépe, než když Moskevské noci doplňuje v suterénu umístěná expozice prací absolventů jeho workshopu.
