Článek
„Tehdy jsem byl mladý nespokojený rocker. Měl jsem crossoverou kapelu MGH, se kterou jsme jezdili po republice. Rocková scéna tenkrát fungovala trochu jinak. Nemuseli jsme dělat turné, všechno šlo samo. Přijeli jsme na koncert a odvezli si termíny dalších dvou. Později jsme začali skládat v češtině a tatáž kapela se jmenovala Najzar,“ vyprávěl Stypka před pěti lety Novinkám.
Když Najzar skončil, skládal písničky na YouTube. Šlo o skladby napsané a nahrané ihned po probuzení. Byla to pro především terapie, potřeboval tvořit bez omezení a s emocemi, které v sobě v těch chvílích měl. Jakmile píseň složil, nahrál ji a vložil na internet. Díky tomu měl hned zpětnou vazbu.
„Potom za mnou přišli muzikanti od nás z Frýdku-Místku s tím, že by nebylo špatné dát dohromady kapelu. A tak v roce 2011 vznikl Bandjeez,“ vysvětlil vznik projektu, s nímž byl až do svých posledních uměleckých dnů.
Se skupinou vydal v roce 2014 první desku Čaruj. O rok později vyšlo minialbum Neboj se a v roce 2016 další minialbum Jericho, díky kterému se dostal do širšího povědomí. O rok později se na trhu objevila výborně přijatá deska Neboj. V písních na ní bylo nicméně jasné, že jeho myšlenky jsou především temné.
Monotematické album
„Ze své podstaty jsem neurotik se sklony ke smutkům a depresím. Myslím si, že je to v mých písničkách patrné. Hudba mi vždycky pomáhala trable a traumata řešit. Když jsem nevěděl, jak jinak se s nimi vypořádat, napsal jsem o tom písničku a hned mi bylo lépe,“ řekl Stypka Novinkám.
„Dlouho jsem v sobě měl přebujelou autocenzuru. Vyhazoval jsem i hotové skladby, protože jsem byl přesvědčen o tom, že to není ono. Postupně mi však došlo, že se písničky stanou písničkami tím, že je dodělám a někdo je uslyší. Nastavil jsem si to jako koncept a začal je dodělávat do konce,” přiblížil.
David Stypka při brněnském vystoupení.
Přiznal, že album Neboj. je monotematické. „Písně na něm jsou o strachu. Je pravda, že jsem při jejich psaní už nemusel čekat na emotivní pnutí. Napsal jsem je, jak jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Přesto v nich čučím na strach ze všech možných úhlů, které se mě týkají. Je to monotematické album,“ řekl.
Následoval jeho výrazný nástup na scénu. Často koncertoval a jeho písničky si brzy získaly spoustu fanoušků, a to díky upřímnosti, která v nich byla obvykle zahalena do potemnělé atmosféry. O spolupráci s ním byl zájem i mezi ostatními hudebníky.
„Když jsem začínal, zpíval jsem anglicky. Nevěděl jsem tenkrát, jak pojmout texty, a tak jsem pro ně zvolil v tomto ohledu milosrdnou řeč. Po pěti letech jsem s tím ale skončil a začal psát česky. Došlo mi, že u svých oblíbených autorů mám rád upřímnost, kterou vyjadřují ve své rodné řeči,” řekl Stypka Novinkám.
„To přesvědčení mě tak pohltilo, že jsem se v textech začal, obrazně řečeno, obnažovat. Zpívám o velmi intimních pocitech, jsem naprosto upřímný, a když už je v textu něco vymyšlené, pak kvůli poezii. Ukazuje se, že tento přístup je pro posluchače přitažlivý. Zdá se, že je baví, a hlavně mu věří. Pochopili, že si nevymýšlím, a ocenili to tím, že mé písničky poslouchají,“ dodal.
Chtěl vyhrát
Postoj k písním se u Davida Stypky postupně měnil. Když mu pak v roce 2019 diagnostikovali rakovinu slinivky břišní, změnil se zcela. Do jeho života a tvorby vstoupila naděje. Rozhodl se bojovat a nemoc porazit, změnil životní styl i způsob myšlení.
„V tu dobu přišla i spousta pozitivních věcí, ať už vnitřně nebo z vnějšku. Nevnímám to jako nějaké hrůzostrašné období, vnímám to spíš jako dárek,“ řekl serveru iDnes.
David Stypka po sobě zanechal ženu Kateřinu a tři děti.