Článek
Na americkém trhu se kniha nyní padesátileté Geimerové objevila pod názvem The Girl. A Life Lived in the Shadow of Roman Polanski (Dívka. Život ve stínu Romana Polanského). Začátkem října pak kniha vyjde ve francouzštině pod odlišným názvem - Moi, Samantha, 13 ans, violée par Roman Polanski (Já, Samantha, 13 let, znásilněná Romanem Polanským).
Kniha, kterou Geimerová napsala společně se svým obhájcem, líčí její popis událostí z 10. března 1977, za něž byl Polanski původně obviněn ze šesti trestných činů včetně znásilnění, ale obvinění bylo později zmírněno ve snaze ušetřit Geimerovou traumat soudního procesu. Polanski se na základě dohody s obžalobou přiznal pouze k nezákonnému sexu s nezletilou.
Světoznámý filmař, který natočil takové snímky jako Rosemary má děťátko nebo Čínská čtvrť, strávil 42 dní pod ostrahou, ale v předvečer vynesení rozsudku v roce 1978 uprchl z USA v obavě, že se soudce chystá od domluvené dohody ustoupit.
Geimerová popisuje, jak ji Polanski nechal pózovat pro fotografie, jak jí nutil šampaňské a drogy a pak s ní měl pohlavní styk v hollywoodském domě herce Jacka Nicholsona. Pod vlivem alkoholu a drogy a také oslněná hvězdným leskem úspěšného režiséra se s ním Geimerová ani nesnažila prát. Popisuje svůj strach a slzy, když ji později Polanski vezl v autě domů a ptal se jí, jestli je v pořádku. Říkal jí také, aby nic nepověděla matce.
Nemůže do USA
Podala žalobu, dostala se do ohniska médií a bouře policejního vyšetřování a pak si přála, aby nikdy nikomu nic neprozradila, napsala v knize. „Nějak to, co se stalo, bez ohledu na to, jak to bylo zlé, nebylo zdaleka tak hrozné jako to, co následovalo,” napsala Geimerová. „Narazila jsem na dvouhlavou saň kalifornského soudního trestního systému a jeho zkorumpovaných hráčů, jejichž touha po publicitě převyšovala jejich starost o spravedlnost.” Ve třinácti letech jejím zločinem bylo to, že se stala obětí znásilnění hollywoodskou celebritou, dodala.
Nyní má tři děti a vůči Polanskému prý žádnou nenávist nebo vztek necítí. „Moje rodina nikdy nechtěla, aby byl Polanski potrestán. Přáli jsme si jen to, aby se ta právní mašinérie zastavila.” A opakuje, že nakonec Polanskému odpustila – ne kvůli němu, ale kvůli sobě samé – a odporuje těm, kdo ji označují za oběť, což je nálepka, kterou odmítá.
„O případu Polanski toho bylo napsáno tolik, ale nic z toho jsem nenapsala já, osoba, která byla v samotném centru toho všeho,” vysvětlila motivaci, která ji přivedla k napsání pamětí. Připojila také krátký dopis od Polanského, v němž jí v roce 2009 napsal, že by chtěl, aby věděla, „jak moc lituje toho, jak jí ovlivnil život”.
V roce 2003 získal Polanski Oscara za drama Pianista, ale nepřiletěl si ho do USA vyzvednout, protože tam je stále platný zatykač na jeho osobu. V roce 2009 se případ znovu rozvířil, když byl Polanski na základě mezinárodního zatykače zatčen na letišti v Curychu, když mířil na filmový festival. Ve švýcarské vazbě strávil deset měsíců, než přesvědčil úřady v Bernu, aby nevyhověly americké žádosti o vydání a místo toho ho propustily.
K případu Geimerové se režisér francouzsko-polského původu vyjádřil v roce 2011 v televizním rozhovoru, když prohlásil: „Už 33 let toho lituji.” Letos 18. srpna bylo Polanskému 80 let.
