Článek
Zpěvačka byla na začátku své kariéry jeden rok manželkou Milese Davise (objevila se na obalu jeho desky Filles de Kilimanjaro) a říká se, že ho seznámila i s Jimim Hendrixem.
Počátkem sedmdesátých let přijela do Los Angeles, aby doprovázela Carlose Santanu, ale její talent bohatě stačil na sólovou kariéru, kterou taky brzy zahájila s pomocí kamarádů jako Greg Errico (Sly & The Family Stone), Neal Schon (Santana) a Larry Graham (Graham Central Station).
Poctu Led Zeppelin natočila Beth Hart. Představí ji v Praze
První album nazvané Betty Davis, které si sama napsala, natočila v roce 1973. Inovativní funk-rock byl tak drsný, že ho některá komerční rádia nechtěla hrát. V televizi vadila i její image a sexuální narážky v textech.
Betty nezkrotíte
Ovlivnila řadu umělců. Jejím fanouškem byl i samotný Santana, který řekl: „Byla to opravdu dravá černá panterka. Betty nemůžete zkrotit.“
Následovala alba They Say I'm Different a Nasty Gal. V Americe se ji snažili zakázat hlavně náboženští mravokárci, protože byla moc „sexuálně agresivní“. Mnohem větší úspěch měla v západní Evropě. V roce 1979 ukončila kariéru a poté žila v ústraní.
Funky basa s neuhlazenými kytarovými riffy, acid syntezátory a vášnivým, až zuřivým vokálem tvořily hudbu, která se vymykala tehdejším normám. Nadchla kritiky a muzikanty.
Čistě komerční posluchači ji nemohli přijmout, ale dnes, padesát let po vydání, se její desky pořád prodávají.
Byly divoké a nekompromisní, na rozhraní jazzu, rocku a psychedelického soulu. Dají se přirovnat k hudbě legend americké scény jako Funkadelic, Mandrill nebo Sly and the Family Stone.