Článek
K divadlu ji přitáhla její starší sestra Gerda Anderssonová, jež byla primabalerínou Královské opery ve Stockholmu. Bibi debutovala v roce 1951. Současně studovala dramatickou školu Gösty Terseruse a poté divadelní školu při Královském dramatickém divadle ve Stockholmu.
V roce 1952 se objevila v reklamě na mýdlo, kterou režíroval Ingmar Bergman. Právě on odstartoval její hvězdnou kariéru. Nejprve ji obsadil do menší role v komedii Úsměvy letní noci. O dva roky později se už objevila ve filmech Sedmá pečeť a Lesní jahody. Za roli svobodné neurotické matky ve snímku Než se setmí získala cenu na filmovém festivalu v Cannes.
Největší herecký úspěch pod režijním vedením Bergmanna přinesl film Persona, kde ztvárnila roli zdravotní sestry Almy, která se se svou psychicky narušenou pacientkou, herečkou Elizabeth Voglerovou, duchovně ztotožní.
Anderssonová se stala hvězdou díky Bergmannovým snímkům, ale hrála i ve snímcích jiných režisérů nebo se objevovala v televizi. Například za psychologické drama Milenka byla oceněna hereckou cenou na MFF v Západním Berlíně. Od 60. let se objevovala i v hollywoodských filmech, například ve westernu Souboj v El Diabolo.