Článek
Uznání jí tak přinesly až Želary, které vydala až po osmdesátce. V roce 2002 za ně dostala Státní cenu za literaturu.
Květa Legátová pocházela z venkovské učitelské rodiny, narodila se 3. listopadu 1919. Vystudovala češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři učila přes 40 let na jednotřídkách v zapadlých částech Beskyd. Z těchto valašských i slováckých oblastí čerpala náměty svých příběhů.
Želary čekaly 40 let
První díla jí vyšla v 50. letech, v roce 1961 vydala román pro dívky Korda Dabrová. V 60. letech pracovala pro časopis Host do domu. Napsala několik pohádek a řadu rozhlasových her, v 90. letech vyhrála rozhlasovou soutěž Prix Bohemia. Soubor povídek Želary, byť publikovaný až v roce 2001, napsala Legátová před takřka 40 lety.
Upoutávka na film Želary, natočený podle námětu Květy Legátové
Čtenáře zaujaly její popisy tvrdých, tragických osudů, pokřivených často bídou a těsnými obzory malého světa. Realistické, nesentimentální a současně poetické a plné pochopení lidské touhy po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu. Téměř všechny postavy jejích románů prý mají reálnou předlohu, vycházející z jejích letitých zkušeností učitelky ve valašských i slováckých oblastech.
Film skoro oscarový
V roce 2002 vyšla novela Jozova Hanule, která se spolu s její nejznámější knihou stala režiséru Ondřeji Trojanovi předlohou k filmu Želary.
Film měl velký úspěch u diváků i u kritiky. Následně byl nominován i na Oscara, ale ocenění nezískal. Přesto se dá mluvit o mezinárodním úspěchu. Film se dostal např. do americké distribuce.
Bibliografie Květy Legátové
Postavičky (1957)
Korda Dabrová (1961)
Želary (2001)
Jozova Hanule (2002)
Pro každého nebe (2003)
Posedlá a jiné hry (2004)
Návraty do Želar (2005)
Nic není tak prosté (2006)
Mušle a jiné odposlechy (2007)
Mimo tento čas (2008)
Herečka Aňa Geislerová navíc obdržela ocenění za nejlepší ženský herecký výkon na 7. Mezinárodním filmovém festivalu, který se konal v thajském Bangkoku.
