Článek
Herečka se narodila v roce 1932 v Paříži jako Francoise Dreyfusová do herecké rodiny. Jejími rodiči byli Henry Murray a Geneviève Soryaová. Nepřáli si, aby se stala herečkou, ale dcera nakonec šla v jejich šlépějích.
Anouk Aiméeová ve filmu Milenci z Montparnassu z roku 1958
Přezdívku Anouk získala po své první roli, kterou ztvárnila ve 13 letech. Už tehdy její křehký půvab zaujal mnohé filmové tvůrce, takže o nabídky k natáčení neměla nouzi. Proslavila se v šestnácti letech snímkem Milenci z Verony.
Anouk Aiméeová na snímku z roku 2003
Studovala tanec a herectví ve Velké Británii. V roce 1960 ji obsadil Federico Fellini do snímku Sladký život. Ztvárnila sice vedlejší roli Maddaleny, ale otevřelo jí to dveře do světa velkého filmu a její výkon umožnil spolupráci s režisérskými esy té doby.
V roce 1961 natočila film Lola, za který byla nominována na Britskou cenu akademie. O dva roky později pracovala opět s Fellinim na filmu 8 ½.
Největší úspěch přišel v roce 1966, kdy natočila milostný příběh s názvem Muž a žena režiséra Clauda Leloucha. Za postavu Anne Gauthierové dostala Zlatý glóbus a byla nominovaná na Oscara.
Právě Felliniho považuje herečka za svého největšího učitele. „Do té doby jsem toho o hraní moc nevěděla. Ale Fellini byl génius, který mě naučil všechno, mimo jiné i to, abych se sama nebrala moc vážně,“ nechala se kdysi slyšet. „A druhým byl Lelouch, oba byli jako moji rodiče, jeden otec a druhý matka.“
Pro její citlivý herecký projev s lehkým nádechem smutku, nostalgie a stesku si Anouk oblíbili i další režiséři. Byl mezi nimi například Jacques Demy, který jí nabídl roli v již zmíněném filmu Lola. Postavu kabaretní tanečnice, kterou v tomto snímku z roku 1960 ztvárnila, označila Aiméeová za svou nejoblíbenější roli.
V roce 1995 byla Anouk Aiméeová zařazena časopisem Empire mezi stovku nejkrásnějších žen filmové historie. Byla čtyřikrát vdaná, z manželství s Nikosem Papatakisem má dceru.
Film Nejlepší léta jednoho života zvítězil v soutěži Festivalu francouzského filmu
