Článek
Před rokem 1989 patřil k nezávislým skupinám a kritikům režimu, byl ale také jedním z mála, kdo neváhali kritizovat současný systém. Odpor k minulému režimu mu přinesl několikaleté vězení.
Kozelka, který se narodil 3. listopadu 1948 v Kyselce u Karlových Varů, se věnoval výtvarnému umění v podobě performancí, land-artu či happeningu. V sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval v samizdatu.
„Milan Kozelka byl v počátcích 80. let dost důležitou osobou pro uměleckou komunitu tady, protože nechal překládat texty o land-artu a moderním umění a rozšiřoval je mezi výtvarníky,“ řekla Novinkám výtvarnice Margita Titlová, která ocenila jeho entuziasmus.
Poetická revolta
„Měl kontakty se všemi umělci, kteří tehdy tvořili v undergroundu, navštěvoval je v ateliérech a seznamoval další s jejich tvorbou, také sám tvořil, dělal instalace i performance, jimž se věnoval až doteď,“ dodala s tím, že jeho umění bylo hodně politické.
Knižně debutoval až v 51 letech básnickou sbírkou Koně se zapřahají do hracích automatů (1999). Vázaný verš v ní doplňují asociativně řazené nonsensové a absurdní obrazy; řád, tedy rým a pravidelný rytmus tu stojí proti naprosté myšlenkové a názorové svobodě, nevázanosti a demytizaci všeho, uvádí o Kozelkově tvorbě Portál české literatury. V Kozelkově poezii lze rozpoznat příbuznost s revoltující poezií českého literárního undergroundu 70. a 80. let i inspiraci americkou beat generation, i když spojování s undergroundem on sám rád neměl.
Lektor na vysokých školách
O rok později vydal sbírku Gumové projektily, v níž se s ještě větším sarkasmem a vzdorem vyjadřuje k minulým a soudobým společenským poměrům. V roce 2001 publikoval svoji první prózu Ponorka, nazvanou podle legendární olomoucké hospody, v níž se historky a vyprávění v knížce zachycené ponejvíce odehrávaly. Do roku 2012 vydal ještě několik textů, většinou sbírek kratších útvarů, které s humorem a hravým nonsensem kritizují aktuální dění.
Je také autorem tří antologií mapujících aktuální slovesné a výtvarné dění v regionech Ostravska (V srdci Černého pavouka, 2000), severních Čech (Od břehů k horám, 2000) a Olomoucka (Vertikální nostalgie, 2002).
Od 90. let se věnoval také organizační, redaktorské a editorské práci. Jako lektor působil na různých vysokých uměleckých školách, kde se věnoval tématům umění a politika či umění a mocenské systémy.