Článek
Robbins ve svých osobitých románech označovaných občas jako komediální drama si často pohrával s absurdními příběhy, současně ale byl nemilosrdným kritikem Ameriky, a to jak té z dob postvietnamské éry, jako ve Vile Inkognito, i té posedlé investováním (V žabím pyžamu).
Robbins začínal psát na konci šedesátých let. Tato doba spojená s hnutím hippies ho hodně ovlivnila. Experimentoval v té době i s psychedelickými drogami, měl blízko k Timothymu Learymu a Terrenci McKennovi.
Jeho knihy stojí na neuvěřitelných zápletkách, ve Vile Inkognito stále přežívají v Thajsku američtí vojáci, kterým se nechtělo bojovat, i když válka ve Vietnamu dávno skončila. Parfém bláznivého tance se zase točí okolo elixíru z červené řepy, který zajišťuje nesmrtelnost.
V šedesátých letech, kdy už měl zkušenost s LSD, měl pořad na místním rádiu KRAB Notes from Underground (Poznámky z podzemí) a psal umělecké kritiky. Když dostal od nakladatelství Doubleday nabídku napsat knihu o umělecké kritice, Robbins navrhl, že by napsal knihu o únosu mumifikovaného těla Ježíše Krista. Výsledkem byla prvotina Další dálniční atrakce.
Následoval román I na kovbojky padne smutek s hlavní hrdinkou, která má dobrodružné srdce a extrémně velké palce, což z ní udělá výbornou stopařku. Po vydání knihy The New York Times o Robbinsovi psal jako o „králi rozšířené metafory, pobuřujících slovních hříček a a meteorologické personifikace“.
Jeho prvních dvou románů se do roku 1978 prodaly dva miliony kopií. Třetí román Zátiší s Datlem se dostalo do čela žebříčku bestsellerů, který zveřejňuje The New York Times. Románu prodalo dva miliony výtisků. Kovbojky byly zfilmované.
Z dvanácti knih se vymykají dětská P jako pivo, kde chce hlavní dětská hrdinka vědět, jak chutná pivo, které jako dítě nesmí ochutnat. Poslední Tibetský broskvový koláč z roku 2014 je autobiografií těžko zařaditelného spisovatele, z jehož knih dýchala doba svobody šedesátých let reprezentovaná The Doors nebo Frankem Zappou, kdy nic absurdního nebylo nemožné.