Zemřel režisér Otakar Vávra

Vávra, který své významné narozeniny oslavil koncem února v pražském Mánesu a v červnu převzal cenu za celoživotní přínos světové kinematografii Grand Prix mezinárodního festivalu ve Zlíně, si zhruba před měsícem zlomil krček kosti stehenní při letním pobytu na chalupě.

Vávrova životní partnerka, režisérka Jitka Němcová před dvěma týdny sdělila, že operace v nemocnici na Homolce dopadla dobře. Podotkla nicméně, že "náročný zákrok v tak vysokém věku je vždy rizikový".

Slavný český režisér a scénárista se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. Po střední škole začal studovat v Brně a později i v Praze architekturu. Ještě za studií spolupracoval na několika dokumentech. Filmový průmysl ho uchvátil natolik, že školu nedokončil a začal se filmu věnovat naplno. Už v roce 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou.

Svůj první režijní debut si Vávra odbyl na Filosofské historii, podle románu Aloise Jiráska, z roku 1937. Ještě předtím ale režijně spolupracoval s Hugo Haasem na Velbloud uchem jehly. Česká filmová komedie vznikla na motivy divadelní hry od Františka Langera a v titulcích se objevila známá herecká jména jako Oldřich Nový, Antonie Nedošinská, Jiřina Štěpničková, Adina Mandlová nebo Jindřich Plachta.

Už na počátku 30. let se převážně věnoval psaní scénářů i námětů, i když většinou s někým ve spolupráci. Napsal scénáře k významným dílům jako Svítání, Jedenácté přikázání, Mravnost nade vše či Hlídač č. 47. Později však psal scénáře pouze a jenom k filmům, které i sám režíroval. Sem patří například Předtucha či Dny zrady.

Už Vávrovy začátečnické kroky za kamerou naznačovaly, kam režisérova tvorba i cíle spějí. Český scénárista se vždy snažil o plnohodnotné umělecké dílo. Využíval k tomu díla našich velkých literátů, např. Aloise Jiráska a již zmíněnou Filosofskou historii, Karla Čapka a jeho Krakatit, Václava Kaplického a slavné Kladivo na čarodějnice, anebo také Františka Hrubína a jeho báseň Romance pro křídlovku.

Jako režisér Vávra spoléhal především na herecké výkony, a proto do svých filmů obsazoval nejčastěji kvalitní herce, které našel v Národním divadle. Například Štěpánka, Smolíka, Zdeňku Baldovou či Jiřinu Šejbalovou. Ale i z dalších známých pražských divadel. Z Vinohradského divadla obsazoval Oldřicha Nového, Natašu Gollovou i Jiřinu Štěpničkovou. Vávra nezapomínal ani na české hvězdy z filmového plátna, a tak v jeho dílech můžeme vidět Lídu Baarovou, Janu Dítětovou či Hanu Vítovou.

Výpravná husitská trilogie byla uvedena během dvou let. Jan Hus, jako první díl, byl natočen v roce 1954, Jan Žižka v roce 1955 a poslední třetí díl Proti všem v roce 1956. Poté točil převážně dramata se sociální tématikou jako Srpnová neděle či Policejní hodina.

V 60. letech Vávrova tvorba dosáhla vrcholu, když natočil dramata Noční host, životopisný film o Boženě Němcové Horoucí srdce či Neffův román Třináctá komnata. Mezi nejznámější díla ale dozajista patří Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice, ve kterém se Vávra nebál poukázat a odsoudit totalitní zvůli a nesmyslný fanatismus.

Posledním Vávrovým dílem z celkových asi padesáti se stal film Evropa tančila valčík z roku 1989. Odráží události provázející odstartování první světové války. Děj se odehrává v reprezentativních mocenských centrech ve Vídni, Berlíně i Moskvě. Film je pojat jako pečlivá dobová rekonstrukce, ale ve výsledku na diváka působí především obrazem, a ne fakty. V hlavních rolích se objevili Jiří Bartoška, Josef Somr, Rudolf Hrušínský, Zora Jandová i Josef Vinklář.

Otakar Vávra byl od mládí levicově smýšlející režisér. Značně se to projevilo na jeho kariéře, když byl protežován a stal se dokonce šéfem tvůrčí skupiny Filmového studia Barrandov. Je jedním z nejkontroverznějších režisérů 20. století, to především díky tomu, že mohl točit za všech režimů, které zemi postihly.

Vávra však nebyl pouze režisérem či scénáristou, ukázal se také jako schopný pedagog, když v první polovině 20. století založil na FAMU katedru režie. Ještě do roku 2008 na katedře přednášel. Jeho rukama prošli takoví filmoví velikáni jako Věra Chytilová, Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Schmidt a mnoho dalších.

Za svůj dlouhý život posbíral řadu ocenění. Několikrát získal Filmovou cenu, Národní cenu, Zemskou cenu i Státní cenu, obdržel také titul Zasloužilého umělce i Národního umělce. Vávra se mohl pyšnit i dalšími oceněními jako Cena ministra kultury či Řád republiky. Mezi nejvýznamnější ale dozajista patří Český lev z roku 2001 za dlouholetý přínos českému filmu a Cena za mimořádný umělecký přínos světovému filmu v témže roce na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V roce 2004 obdržel Medaili Za zásluhy.

Loňské devětadevadesáté narozeniny Otakar Vávra oslavil v duchu první republiky včetně swingových melodií a svých dobových fotografií. Role hostitele se ujal bývalý premiér Jan Fischer. Se svou ženou oslavu uspořádali v pražské Kramářové vile.