Zemřel režisér Miloš Horanský

Miloš Horanský byl významnou osobností české režie druhé poloviny 20. století, jedním ze zakladatelů Klubu angažovaných nestraníků a také autorem několika básnických sbírek.

Narodil se 14. června 1932 ve Veľké Bytči na Slovensku, základní školu a gymnázium absolvoval v Kroměříži a v letech 1950–54 vystudoval režii na pražské DAMU a brněnské JAMU. Po absolutoriu působil v divadlech v Novém Jičíně, Opavě a Ostravě, v letech 1953–68 byl režisérem Divadla E. F. Buriana v Praze.

V roce 1968 spoluzaložil Klub angažovaných nestraníků, do jehož činnosti se velmi aktivně zapojil, což mu na začátku normalizace vyneslo dočasný zákaz práce v divadle. V roce 1970 s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluzaložil a vedl experimentální Bílé divadlo, poté působil v Západočeském divadle v Chebu, kde byl i uměleckým šéfem.

Po zotavení se z vážné autonehody, která ho téměř připravila o život, nastoupil v roce 1973 jako umělecký šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde v průběhu deseti let vytvořil výraznou éru, během které zde vybudoval kvalitní herecký soubor, s nímž uváděl dramaturgicky náročný repertoár, včetně soudobých her, jejichž vznik i inicioval.

Do libereckého divadla přivedl také řadu současných básníků na nedělní matiné poezie, které pravidelně uváděl. Byl režisérem, jenž vynikal prací s herci i inspirativním přístupem k textu.

Po Liberci působil krátce v Městském divadle na Kladně a poté v Městských divadlech pražských, kde byl v letech 1991–93 uměleckým ředitelem Divadla ABC.

Dlouholetá a soustavná byla Horanského spolupráce s Divadlem Viola, kde vytvořil řadu výrazných inscenací, mimo jiné Máchův Máj s Barborou Hrzánovou, hru o Boženě Němcové Neumím jinak než láskou s Tatianou Dykovou, Lidský hlas s Vilmou Cibulkovou, Sváteční Shakespearovu poštu, kde též účinkoval s Martinem Hilským a Hanou Maciuchovou. Spolupracoval i s řadou dalších divadel.

Významná byla i jeho činnost v Československém a Českém rozhlase i televizi, kde byl častým účastníkem debat o umění. Objevil se i jako herec v několika filmech a televizních inscenacích. Od 90. let 20. století působil jako pedagog na DAMU, kde byl v roce 1997 jmenován profesorem, v letech 1994–97 působil ve funkci děkana DAMU.

Kromě své divadelní kariéry byl Horanský významným představitelem české poezie. Publikoval od roku 1960, mimo vlastní tvorbu i recenze poezie a prózy. Jako básník vydal několik sbírek (Lunovrat, Grafické básně, Amortale, Ruce Goliášovy, Tykavka, Pálení hlíny, Textamenty aj.), v nichž obohatil poezii i český jazyk o řadu poetických novotvarů a neotřelých básnických metafor.

Jeho básně měly výrazný intelektuální i hravý charakter, v lyrickém duchu se v nich dotýkal motivů dětství, lásky, vzdoru vůči smrti, přírody a jejího životního zacyklení. Psal i verše pro děti, v nichž si rovněž rád pohrával s významem slov. Poslední sbírku Dlužní knihy milosti pokřtil v roce 2016. Poezii nejen psal, ale i inscenoval v pražské Redutě, Divadle Na zábradlí, Viole či Lyře Pragensis.

Své úvahy o umění publikoval v řadě novin a časopisů, mimo jiné i v deníku Právo. Zastával i řadu veřejných funkcí, v letech 1990–1991 byl v Divadelní obci místopředsedou sekce Slovo, od května 1992 do jara 1994 byl předsedou Sdružení nezávislých spisovatelů K 89.