Zemřel kreslíř Kája Saudek

Saudek byl v kómatu poté, co mu zaskočilo jídlo, a dusil se. Rodina se nedokázala shodnout na tom, jak vážný je jeho stav. Část tvrdila, že vnímá, část, že je mrtvý.

Kája Saudek se narodil 13. května 1935 v Praze. Na sklonku druhé světové války byl se svým bratrem kvůli svému polovičnímu židovskému původu internován v nacistickém táboře pro míšence ve Slezsku.

Číst se učil na příhodách tehdy populárního kocoura Felixe, pak objevil kouzlo kreslených figurek Walta Disneyho. Hlavním popudem pro jeho budoucí výtvarnou tvorbu bylo poválečné setkání s americkými komiksy. Dle tradovaných legend je objevoval na vytrhaných stránkách novin, do kterých byly zabaleny potraviny americké poválečné pomoci. Ovlivnila ho především dynamická vizualita superhrdinů Captain Americe nebo Wild Cat. Nakonec začal realizovat své první výtvarné nápady ve školním kresleném časopise společně s bratrem Janem.

Protože nemohl z politických důvodů dále studovat, musel se začít živit jako technický kreslič a poté jako kulisák na Barrandově. Díky svému výtvarnému talentu nakonec dosáhl pozice pomocného architekta. Ale především stále kreslil. I když v padesátých a na začátku šedesátých let 20. století nebyla doba komiksu jakožto americkému úpadkovému výtvarnému stylu vůbec nakloněná, kreslil si pro sebe takzvaně do šuplíku.

Získal díky tomu řemeslnou jistotu zobrazení a svůj specifický styl vybrousil takřka k dokonalosti. Našel si vlastní cestu a jeho práce byly na první pohled jasně rozpoznatelné. Dominovala v nich především dynamika figury a netypický úhel pohledu na daný děj.

Na konci šedesátých let se však karta začala obracet k lepšímu. Dramatik a básník Miloš Macourek, který pracoval na filmových scénářích, ho oslovil, aby s ním výtvarně spolupracoval na filmu Kdo chce zabít Jessii. Saudek vymyslel nejen titulky, ale také plakát k filmu a z jeho pera vyšlo i několik stran fiktivního komiksu.

Dílo mělo úspěch a výtvarník se mohl definitivně věnovat své lásce, komiksové tvorbě. Odešel tvořit ve svobodném povolání a získával řadu zakázek. Dělal řadu kreslených seriálů pro časopisy i noviny, začal realizovat svůj sen, rozsáhlý komiksový cyklus o krásné Muriel, na kterém se scenáristicky podílel Miloš Macourek.

V roce 1969 z celého cyklu vyšla v časopise pouhá ukázka několika stran první části nazvané Muriel a andělé, celá publikace už z politických důvodů vyjít nemohla (vyšla až v roce 1991). Podobný osud měl i druhý díl, komiks Muriel a oranžová smrt, který alegoricky popisuje okupaci tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Tato publikace čekala na vydání celých čtyřicet let, až do roku 2009.

Okupace změnila osudy mnoha lidí u nás, Kája Saudek nebyl výjimkou. Politický tlak a cenzura začaly kreslíři znepříjemňovat život. Veškeré velkolepé plány vzaly za své, spolupracovat se zahraničními zájemci bylo nemožné, a tak mu zbyl velmi malý prostor pro uplatnění. V roce 1971 stihl ještě výtvarně participovat, opět s Milošem Macourkem, na bláznivé filmové parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku a pak se začal normalizační šroub utahovat.

Kája Saudek spolupracoval výtvarně s poloilegálním speleologickým časopisem a našel společnou řeč i s legendárním autorem Rychlých šípů Jaroslavem Foglarem.

To by ho však neuživilo, a tak musel ilustrovat oficiální časopis Pionýrská stezka, pracoval na dekoraci pro televizní pořad Pionýrská vlaštovka, občas udělal plakát na ples, a to bylo téměř vše. Ale ani tam se nevyhnul problémům. Kreslíř v jednom rozhovoru vzpomínal, jak mu politický cenzor v Pionýrské stezce vyčítal příliš velké bicepsy na rukou Václava Neckáře a démonický výraz sovětského partyzána na tanku T34.

Jako nejbezpečnější téma mu byla nabídnuta práce na propagandistickém seriálu Třicet případů majora Zemana v letech 1977 až 1978. Ten měl vycházet v Pionýrské stezce jako komiks na pokračování. Saudek udělal díl Hon na Lišku, následovaly další čtyři a z vyšších míst přišel opět zákaz.

Cenzorům jako vždy vadily příliš dynamické kresebné linie, příliš připomínající americký vzor. Po roce 1989 k tomu autor v rozhovoru podotkl, že musel prostě živit rodinu, a tak práci na kontroverzním díle přijal. Kompletní pětice dílů, rozšířená ještě o poslední případ majora Zemana, vyšla souborně pod názvem Major Zeman a jeho šest případů.

Po revoluci v listopadu 1989 začal Kája Saudek opět svobodně tvořit, všechna jeho zásadní díla byla postupně znovu vydána, začal kreslit pro erotický magazín Nei Report, ilustroval rodokapsy trampského autora Boba Hurikána a především se stal vzorem pro ostatní mladé kreslíře.

V současné době je možné vidět dílo Káji Saudka v pražském Tančícím domě, kde probíhá jeho výstava eroticky laděných kreseb, a v Gallery Of Art Prague na Staroměstském náměstí, kde vystavuje společně s bratrem Janem v rámci expozice Saudek 80.

Saudek byl ženatý, měl dvě děti. Poslední rozloučení bude v prostorách pražského Tančícího domu, kde se v současné době koná v Galerii Art Salon S výstava Saudkových erotických kreseb s názvem 18+. Čas pohřbu rodina oznámí v průběhu několika dnů, uvedl Kalina.