Článek
Landovský byl disident a signatářem Charty 77. Poté, co výzvu podepsal, odešel v rámci akce Asanace do Rakouska. I tam hrál v prestižním vídeňském divadle Burgtheater.
Herectví nikdy nevystudoval, od 60. let ale působil v divadle, postupně v Šumperku, Klatovech a Pardubicích. Posléze hrál v Národním divadle nebo v Činoherním klubu, kde byl také dramatikem.
Už od 60. let hrál také ve filmech, například v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové a především v Utrpení mladého Boháčka. Právě v 60. letech vznikla většina filmů, které natočil, ročně pracoval na několika projektech pro film i televizi.
V 70. letech zaznamenal spíše ústup. Jeho nátura charakteristická tím, že otevřeně říkal, co si myslí, nebyla pro normalizační období žádoucí. Navíc se z něj stal přítel disidenta Václava Havla.
Po podpisu Charty 77 byl několikrát zatčen a nakonec musel opustit republiku. Hrál i v emigraci, například ve snímku Miloše Formana Ragtime.
Po roce 1989 se vrátil do ČR a začal opět točit. Ztvárnil roli majora Terazkyho v Černých baronech. Jeho herecký styl byl velmi osobitý, často ztvárňoval cynické, životem protřelé muže.
Herec v posledních letech trpěl cukrovkou, nedávno prodělal mrtvici. Podle serveru iDnes, který informaci o úmrtí přinesl jako první, zemřel herec v pátek večer doma.
V dubnu 2013 převzal Landovský spolu s biskupem Václavem Malým a dalšími oceněnými z rukou ministra obrany Vlastimila Picka osvědčení o účasti ve třetím - protikomunistickém - odboji.
Výběr z filmografie Pavla Landovského
Ostře sledované vlaky (1966)
Svatba jako řemen (1967)
Údolí včel (1967)
Markéta Lazarová (1967)
Já, truchlivý Bůh (1969)
Případ pro začínajícího kata (1969)
Černí baroni (1992)
Nejasná zpráva o konci světa (1997)
"Mne to překvapilo. Já jsem netušil, že to bude taková trachtace: ministři a krásný ženský," pochvaloval si tehdy dobře naladěný Landovský slavnostní ceremonii.