Článek
Navrátil v září oslavil 78. narozeniny. Herec bojoval s rakovinou tlustého střeva, o své nemoci otevřeně hovořil. Před několika dny odešel z nemocnice domů, aby mohl být s rodinou.
"Onemocnět v 77 letech je ale myslím velké štěstí. O žádnou tragédii nejde. Je fajn, že jsem se dožil tak vysokého věku. Já bych tady nechtěl být do sta let, s koncem počítám," komentoval loni pro Novinky svou nemoc.
V posledních letech hrál Navrátil například v seriálu TV Nova Ulice. Mezi jeho nejznámější filmové role patří například jedna z postav ve filmu Knoflíkáři.
Navrátil se narodil v roce 1933 v Kroměříži. Herectví se nejprve věnoval jako ochotník v divadlech, poté vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně.
Od devadesátých let vystupoval s divadelním spolkem Kašpar, který vede právě Jakub Špalek. "V době, kdy on byl slavný a Kašpar byl mladý spolek plný dluhů a idejí, tak k nám vstoupil a začal u nás hrát velké role. Do poslední chvíle, pokud hrál, s ním byla velká legrace. Byl nedílnou součástí pánské šatny," řekl zarmoucený Špalek.
Poslední rolí, kterou Navrátil ztvárnil, byl ředitel lázní v připravovaném filmu Školní výlet.
| Vzpomínky kolegů |
|---|
| Jiřina Jirásková, herečka: Bořka jsem osobně poznala až v nemocnici na Karlově náměstí. Cosi mezi námi přeskočilo, vzniklo pouto, jež trvalo i po našem propuštění. On tu naši neveselou situaci zvládal s úžasným humorem. To se vám s málokterým kolegou podaří. |
| David Radok, režisér: Byl to vynikající profesionál, který absolutně postrádal hereckou sebestřednost a upřednostňoval vždy postavu než sebe. A navíc byl gentleman, slušný, ohleduplný člověk, ve všem všudy jedinečný příslušník vymírající generace. |
Navrátil hrál od roku 1961 v Národním divadle. Ztvárnil Chrysippa ve Smrti Hippodamie i záskokem Laerta za Vladimíra Ráže i řadou rolí za Jana Třísku. Přesto po třicet let v Národním divadle zůstal jeho herecký typ plně nevyužit, hrál buď role násilníků a padouchů, k nimž ho předurčil jeho holohlavý vzhled, anebo komediální figurky.
V roce 1992, na prahu šedesátky, opustil neuspokojivou jistotu zlaté kapličky a odešel na „volnou nohu“. Následujících deset let patřilo k nejšťastnějším letům herce, jehož osobitost objevili o řadu let mladší režiséři – Petr Lébl, Jakub Špalek, Jaroslava Šiktancová či Jan Nebeský.
S Léblem vytvořil hned v roce 1992 Fernanda Krappa v dráždivé dvojlomnosti laskavosti a zla. V Divadle Na zábradlí pak pokračoval postavami Kláry v Genetových Služkách, Sorina v Rackovi, Scobieho v Greenově Jádru věci či lidským Vávrou v Morávkově Maryši.
Navázal také spolupráci s Divadelním spolkem Kašpar, kde vytvořil řadu vděčných postav – od Francisca Pizzara v Královském honu na slunce až po chlapeckou roli ve Trumanově Vánoční vzpomínce. Devadesátá léta dala Navrátilovi i krásnou roli Joba ve Viole po boku Johanny Tesařové, citlivou partnerskou spolupráci v roli Foldala s Borkmanem Petra Čepka v Činoherním klubu, císaře Zikmunda i Julia Césara v jihlavském divadle
Mnoho příležitostí nabídl Navrátilovi film. Rád točil nejen s domácími, ale i zahraničními filmaři a nevyhýbal se ani studentským filmům. Popularitu získal jako podivínský Jiří v Knoflíkářích, malí í i velcí diváci s ním prožívali dobrodružství Maharalu, na hranici smrti se v Himálájích ocitl při filmování horolezecké Sagarmathy.
Velmi často se objevoval i na televizní obrazovce, připomeňme seriály Návštěvníci, Redakce či Ulice, jež mu rovněž získaly sympatie. Jeho velkou láskou byla poezie a rozhlas, jemuž se věnoval do poslední chvíle, než ho choroba připravila o charakteristický hlas. Jako pedagog na konzervatoři vychoval mj. Ondřeje Vetchého, Marka Ebena, Jiřího Langmajera či Lukáše Vaculíka.
| Kdykoli pomoct a nepřekážet (vzpomínka na Bořivoje Navrátila) |
|---|
| "Jsme tady od toho, abychom to nevzdávali," řekl mi při jednom z mnoha divadelních setkání herec Bořivoj Navrátil. Určitě jsme tehdy nemluvili o zdraví ani o životě, spíš jsme brblali na to, co zbylo ze sametu. Herecké působení spojil Bořek (jinak mu nikdo neřekl) v posledních letech života s Kašpary Jakuba Špalka, který o tom taky hodně ví.Kliďas a dobrý člověk Navrátil to v osobním životě nevzdával dlouho. Vleklá a zákeřná choroba ho definitivně skolila až v pondělí posledního října. V úterý ráno mi telefonoval režisér Zdeněk Potužil a smutnou zprávu potvrdil Bořivojův kamarád Špalek. Bylo mu osmasedmdesát. Ještě před týdnem žily zpravodajské servery zprávami, že Navrátil odešel, ba dokonce utekl z nemocnice. Jak se ukázalo - umřít domů.Rodák z Kroměříže začínal hereckou dráhu v Českém Těšíně, Opavě a v Ostravě, později hrál Na zábradlí, v Činoherním klubu, Pod Palmovkou, v Kašparu, ve Švandově divadle, ve Zlaté kapličce, ale i Mladé Boleslavi nebo v Jihlavě.Strašně rád cestoval a za největší životní zážitek považoval účast na himalájské filmové expedici. Pod Mount Everestem těžce onemocněl a jeho sólová cesta dolů a domů byla podle jeho vyprávění jedno velké dobrodružství.Připomínat jeho divadelní role - to by byl výčet hodně dlouhý. A tak aspoň některé jeho filmy: dr. Makovický v Gerasimovově Lvu Tolstém, nezapomenutelné role v Pozor, vizita, v Sestřičkách, v Knoflíkářích... Jeho krédo: Být připraven kdykoli pomoct, ale nepřekážet. Naplnilo se. |
| Jiří P. Kříž |
Důležité role Bořivoje Navrátila
DIVADLO:
Národní divadlo (1961 – 1992):
Romeo a Julie, Vassa, Zadržitelný vzestup Artura Uie, Optimistická tragédie, Námluvy Pelopovy, Ze života hmyzu
Divadlo Na zábradlí (1992 – 1996):
Racek, Naši naši furianti, Služka
Divadelní spolek Kašpar (1996 – 2011):
Sestup Orfeův, Richard III., Královský hon na slunce
FILM:
Ucho (1970), Už zase skáču přes kaluže (1970), Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983), Sagarmatha (1989), Knoflíkáři (1997), Maharal – Tajemství talismanu (2007)
TELEVIZE:
Samota (1965), Ženitba (1967), Třicet případů majora Zemana (1975), Návštěvníci (1983), Ulice (od roku 2005), Svědomí Denisy Klánové (2009)