Článek
Tichý zemřel nedlouho poté, co proběhla jeho výstava na Staroměstské radnici v Praze. Na jeho popularitě měla velký podíl i legenda, která se kolem něj vytvořila. Je vnímán jako člověk žijící skoro jako bezdomovec, v undergroundu, v opozici proti režimu a holdujíc alkoholu.
Dočkal se výstav po celé Evropě i v Americe.
Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho si vezmu tužku a nakreslím ji.
Fotograf se narodil v roce 1926 v Nětčicích (Kyjov). Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala na Svatoborskou ulici. Tichý často vzpomínal na dětství, které trávil u dědečka z matčiny strany. Po studiu na kyjovském gymnáziu pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Byl uznáván jako dobrý kreslíř a mezi spolužáky byl oblíbený pro své nadání a humor. V roce 1948 zanechal studia a vrátil se do rodného města.
Tichý s jednou ze svých fotografií
Zpočátku se věnoval kresbě a malbě, to však v šedesátých letech opustil a dál jen fotil. Sám si vyráběl fotoaparáty, protože ho to bavilo. Z bývalé komory na dvoře jeho domu si vytvořil fotografickou laboratoř, kde spatřila světlo světa většina jeho fotografií. Byl znám tím, že pořád nosil jeden kabát, nestříhal se a neholil. Někteří se ho proto i báli.