Zemřel Dušan Vančura ze skupiny Spirituál kvintet

Narodil se 9. prosince 1937 v Užhorodě, dětství prožil v Dačicích a Pelhřimově. Tam se začal učit hrát na klavír. Jako gymnazista v Pelhřimově také složil své první písničky a oblíbil si symfonickou hudbu.

„V Užhorodu jsem se narodil, ale kořeny tam nemám. Moji rodiče jsou Moraváci a táta se dostal na Podkarpatskou Rus proto, že u nás ve třicátých letech v hospodářské krizi jako právník nedostal místo. Naskytlo se mu až na zemském soudu v Užhorodu, a tak vzal mámu a odjeli tam. Já tam přišel na svět, a když mi byly dva roky, byla podepsána mnichovská dohoda s tím důsledkem, že Podkarpatskou Rus zabrala maďarská armáda. A tak jsme museli odjet zpět. Žil jsem tedy dva roky v Užhorodu, ale mé genetické kořeny nemají s tím krajem nic společného,“ řekl v rozhovoru pro Právo ke svým osmdesátým narozeninám.

Pětadvacet let pracoval ve výzkumu počítačů. V letech 1955–1982 byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru. Ve studiu hry na klavír pokračoval soukromě u profesora pražské konzervatoře Oldřicha Kredby.

„Když mi bylo šest, zapsali mě rodiče na hodiny klavíru. Bylo mi ale jasné, že budu muset vytrpět nepříjemnosti cvičení i dril, a vztah k hudbě jsem si ještě příliš hluboký nevypěstoval. Přišlo to později, když jsem hrál víc a víc, začal si kupovat desky a poslouchal rádio. V tom čase už jsem byl hudbou pohlcen,“ řekl Právu.

Od roku 1964 spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet. Stálým členem se stal v roce 1969. Krátce působil i ve skupině Brontosauři. Se ženou Zuzanou, Magdalenou Jungwirthovou a Štěpánem Štruplem obnovil před časem vokální soubor Antikvartet.

Na otázku, zda byl vždy ve Spirituál kvintetu šťastný, odpověděl: „Byly chvíle, kdy jsem byl velice šťastný, byly i chvíle, kdy jsem se sám sebe ptal, jestli jsem ještě pořád šťastný. Tak je to ale v každém uskupení, s postupem času se občas nahromadí problémy, které je třeba řešit. Vždycky to ale dopadlo tak, že má odpověď zní – ano, pořád to stojí za to.“