Článek
Ochrnutý Philippe a živelný mladík Abdel, kterého právě propustili z vězení, okouzlili miliony diváků. Jejich neobvyklé přátelství naplněné humorem i lehkostí si vysloužilo několik dalších filmových variant. Žádná ale nedosáhla úspěchu původní francouzské verze, která se stala hitem, a byla dokonce vyhlášena nejlepším zahraničním filmem v rámci Českých lvů.
Psal se rok 1993, když si bohatý podnikatel Philippe Pozzo di Borgo během milovaného paraglidingu těžce poranil páteř. Téměř úplně ochrnul. Mohl hýbat pouze hlavou. Stejně jako ve filmu i reálný Philippe trpěl často nesnesitelnými fantomovými bolestmi. Zemřel 1. června v Marrákéši. Bylo mu 72 let.
O jeho smrti v sobotu informoval francouzský herec Omar Sy, filmový opatrovatel, který za tuto roli získal mimo jiné Césara pro nejlepšího herce. „Právě jsme se dozvěděli, že nás opustil náš přítel Philippe Pozzo di Borgo. Tím, že nám umožnil natočit svůj příběh v Nedotknutelných, změnil naše životy a životy mnoha křehkých lidí. Zůstává obraz odvážného, důstojného, pokorného a bojovného muže. Jeho humor a inteligence budou chybět,“ napsal na Instagram.
Osobní ďábel
Philippe Pozzo di Borgo se narodil 14. února 1951 v Tunisu do korsické šlechtické rodiny. Než ochrnul, pracoval jako zástupce ředitele vinařských závodů Champagne Pommery, druhého největšího výrobce a prodejce šampaňského na světě. Svůj životní příběh vylíčil v knize Druhý dech. Právě ta posloužila jako podklad k filmu Nedotknutelní.
Filmaři si spojení pečovatele alžírského původu Yasmina Abdela Selloua (ve filmu Senegalec Driss v podání Omara Sy) a šlechtice Philippa (hrál ho François Cluzet) upravili.
Zatímco ve snímku se Philippe a jeho ošetřovatel setkávají až několik let po nehodě a úmrtí Philippovy manželky Beátrice, ve skutečnosti byl Abdel přijat už v prosinci 1994, tedy rok a půl po neštěstí. V té době ještě aristokratova žena žila už s diagnostikovanou rakovinou. Abdel byl tedy přítomen jejímu boji s nemocí. Beátrice zemřela v roce 1996.
Odlišnost najdeme i v případě aristokratovy druhé ženy, Khadiji, s níž Philippa neseznámil Abdel, jak bylo ukázáno ve filmu. S druhou manželkou se setkal při svém pobytu v Maroku, kde se do mladé svobodné matky zamiloval.
Lehce změněny jsou i další rodinné reálie. Skutečný Philippe měl dvě adoptované děti, kromě dcery i syna. Zatímco ve filmu ošetřovatel pečuje o náročného elegána na vozíčku pouze krátkou dobu, ve skutečnosti u něj zůstal přes deset let. Philippe mu říkal „můj strážný ďábel“. Údajně ho dostal z nejhlubších depresí a zachránil mu život.
„Když moje žena zemřela, Abdel viděl, že jsem se zhroutil. Vzal mě za ruku, byl pořád se mnou, donutil mě jít ven za dívkami, bláznivě jsme jezdili rolls-roycem, ve 48 letech mě naučil kouřit trávu a obtěžoval moje zaměstnankyně,“ napsal opravdový Philippe.
Z francouzského filmu ale nebyli nadšení američtí recenzenti. Dráždila je černá barva pleti hlavního hrdiny. Snímek označili za rasistický, údajně podporuje všechna klišé – mladý přistěhovalec je kriminálník, bílý bohatý muž ho mění k obrazu svému a udělá si z něj otroka. Kritiku odmítli jak herci, tak i skuteční protagonisté toho příběhu.
Zaz: Od čtyř let jsem věděla, že budu zpěvačka
