Článek
Nabídl mu ji a scenáristicky zpracoval Petr Jarchovský. Poté, co u této dámy v šupleti objevili další povídky a odnesli je do nakladatelství Paseka, stala se knížka Želary bestsellerem, navíc odměněným Státní cenou. Následoval dost dlouhý a zejména produkčně komplikovaný porod, jímž Trojan přivedl na svět film Želary.
Dramatický příběh ve vypjaté době
Vstupují do kin s ambicemi, srovnatelnými s předlohou: silný milostný příběh s výborně napsanou hlavní hrdinkou se odehrává v dramaticky vypjatém období druhé světové války, navíc v obrazově vděčném, drsném prostředí horské vesnice Želary. Sem přichází poněkud rozmazlená městská slečinka Eliška (Anna Geislerová), jejíž účast v odboji dospěla do stadia, kdy je víc než na místě se schovat. Přichází s novým jménem Hana a stěhuje se z města velmi nerada. Navíc v doprovodu negramotného horala bez základních hygienických návyků, který se - aby ji vesnice vůbec přijala - musí stát před bohem i lidmi jejím manželem.
Že se dříve či později stane i jejím mužem faktickým, dokonce osudovým, je zřejmé už z toho, že ho hraje nesmírně charismatická maďarská hvězda a vynikající herec György Cserhalmi. To je ale zároveň jeden z problematických momentů filmu: skutečnost, že se Hana do svého neotesaného, ale snadno otesatelného (na což "upozorňuje" i měkký hlas dabéra Miroslava Táborského) a až příliš hezkého ochránce zamiluje, se na plátně stává spíš příčinou přerodu její osobnosti než naopak - a z velkého dramatu je pohádka.
Dramatické zvraty nechybí
Pohádka ovšem hezká a nikoliv prostá dramatických zvratů. Navíc s tou výhodou, že u pohádky se jaksi nesluší příliš ptát. Třeba na to, proč místní učitel tak nesnáší malého Lipku, když je to po celý film docela prima kluk. A na spoustu dalších věcí a motivací, které sice v knize jasné jsou, ale ne každý divák je zároveň a předem čtenář. Myšlenkové síle díla pohádkovost filmu sice trochu ubírá, ale divácké atraktivnosti zase nejspíš přidá...
Film je příliš dlouhý
Za skutečnou vadu pak lze považovat délku filmu, v níž Trojan jako režisér selhává. Zejména expozice je příliš rozvleklá, zahlcená předlouhými scénami (cesta Elišky z města) a dokonce i nesmyslnými dialogy, jako když se medička a zdravotní sestra Eliška ptá lékaře, který chce dát její krev pacientovi, jestli má stejnou krevní skupinu!
Stříhat následně jednotlivosti nejspíš vůbec nemohlo pomoci, je to prostě tak rozvlekle natočené. Vlastně teprve od chvíle, kdy se Hana do Jozy zamiluje, získává film dramatický náboj a spád, zkažený pak až úplně závěrečnou, příliš doslovnou scénou.
Výtečná Geislerová
Hereckému obsazení jasně dominuje skvělá Anna Geislerová, která dostala a plně využila příležitost skončit s postavami pro "první signální soustavu". Svou hrdinku modeluje a utváří s nesmírnou jemností, ale přesně zvládá proměnu její osobnosti - jakoby se sama před kamerou měnila a dospívala.
Obsazení Miroslava Donutila a Jaroslava Duška pro role faráře a učitele bylo - se vší úctou k jejich faktickým výkonům - trochu šlápnutím vedle: mezi obyvatele Zapadákova (nejen Želar, ale i podhorského městečka), které Trojan dobře obsadil méně známými tvářemi, se jedny z nejzářivějších hvězd na nebi popularity jaksi nehodí. Ty patří - v podání Ivana Trojana a Jana Hrušínského - do světa, který musela hrdinka opustit. Lépe na venkov "zapadla" Iva Bittová, nepříliš přesvědčivý výkon podává Jaroslava Adamová, která svou léčitelku hraje pohříchu jako pohádkovou čarodějnici.
Působivé prostředí vesnice
Výborně ztvárněné je prostředí, v němž se většina děje odehrává. Celé výtvarné pojetí filmu od návrhů Milana Býčka přes kostýmy Katariny Bielikové až k nasnímání krajiny, vesnice a interiérů s herci kamerou Asena Šopova vytváří působivou, přirozeně uvěřitelnou atmosféru, kterou jen místy ruší až příliš patetická hudba Petra Ostrouchova.
Želary,ČR/Rakousko/Slovensko 2003
Režie: Ondřej Trojan, Scénář: Petr Jarchovský, Kamera: Asen Šopov, Hudba: Petr Ostrouchov, Hrají: Anna Geislerová, György Cserhalmi, Ivan Trojan, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Jaroslava Adamová a další.