Článek
Želary v Městských divadlech pražských nastudoval ve velkou režisérskou osobnost zrající Pavel Khek. Stojí za to zajet aspoň na jeho Fausta do Mladé Boleslavi… Stvořil inscenaci, která se hned po premiéře zařadí k stoličním divadelním uhranutím. Přesvědčivý celek se špičkovými hereckými výkony!
Kopanice na jevišti
Vynikající hudba Davida Hlaváče inspirovaná Sušilovými sbírkami a harmoniemi Horňácka a Kopanic (ani Miloš Stědroň a Leoš Janáček by se za ten karpatský part nemuseli stydět). Dominantní sólový cimbál. Anebo klarinety hudeckých muzik. Pražáci na jevišti zvládli mimořádně přesvědčivě i nezbytné vícehlasy mollových nápěvů.
Evellyn Pacoláková v hlavní roli odbojářky, doktorky Elišky alias Hanule.
Scénografie Michala Syrového: kopaničářské stavení v kopcích Bílých Karpat, kde se počítá i s jeho přestavbami. Základním stavebním prvkem jsou trámy připomínající ještě nenaporcované železniční pražce. Scéna umí zahrát i devastaci morálky a beznaděj válečného běsu v krajině, kam ani bůh nedohlédne.
Kostýmy Agnieszky Páté-Oldak ve znamenitém náznaku a v kontrastech vystihují Prahu 40. let, chudobný a drsný horský slovácký venkov i střídající se represívní moc oděnou do stále stejných kožených kabátů.
Jitka Smutná se rozpomněla na moravskou zkušenost. Její Lucka, kořenářka (karpatská bohyně) a rovná baba, co i do kostela chodí na kořalku, má dobře prořízlou hubu a nic ji neporazí. Evellyn Pacoláková v hlavní roli odbojářky Elišky je Maryša naruby. Z odporu a strachu z okolnostmi vynuceného partnera se rodí cit, vztah. Joza Vasila Fridricha je hromotluk s křehkou duší. Ta je zakletá i v zuřivci Jurigovi Lukáše Jurka.
Hrdinství bývá neokázalé
Vynikajících figurek moravsko-slovenského pomezí, vysvobozených z Legátové Jozovy Hanule je ovšem mnohem víc. Rezignovaný, zpustlý a přece lidský doktor Beníček Oldřicha Víznera je jako vystřižený z beznadějí Čechova. Nešťastný sluha Páně v bezbožném, smilstvem a zbojnictvím zkaženém kraji Jaromíra Noska.
Evellyn Pacoláková (Eliška alias Hanule) a Vasil Fridrich (Joza)
A což teprve Žeňa Veroniky Janků! Život se s ní nemazlil, ona je ale stále přátelská a plná života. Ještě netuší, že její konečné martirium přijde s osvoboditeli. A Jurigova Juliška Diany Šoltýsové, anděl týraného milosrdenství s katarzí mateřství. To všechno k tragické pointě nadčlověčího zla spějící…
Želary v Rokoku, podivuhodný příběh o minulosti, jsou strhující inscenací nabitou emocemi. O naší přítomnosti říkají víc, než si troufáme a chceme vědět.
Celkové hodnocení: 85 %
Městská divadla pražská - Květa Legátová: Želary
Divadelní adaptace a dramaturgie Věra Mašková. Režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba David Hlaváč, pohybová spolupráce Lucia Kašiarová a Petr Nůsek.
Česká premiéra 10. a 12. března v Divadle Rokoko.
