Zdeněk Troška posílá do kin Strašidla

Režisér Zdeněk Troška ve svém novém filmu kombinuje žánry, které jsou jeho doménou: film Strašidla je veselohra ze současnosti s pohádkovým motivem, který připomene klasické filmy dvojice Miloš Macourek–Václav Vorlíček Jak utopit dr. Mráčka nebo Dívka na koštěti.

„Autor námětu pan Jiří Kos není profesionální scenárista, ale látku nabídl, a mě potěšil právě ten návrat k žánru filmů sedmdesátých let, které jsou stále u diváků oblíbené,“ říká o zrodu filmu Troška. „Napsal však toho tolik, že by to vydalo na seriál, proto jsme museli vybrat jednu nosnou linii a tu filmově převyprávět. Ten výběr – co nechat a co oželet – byl nejtěžší.“

A jakou děsivou zprávu to úředník Patočka v podání Vladimíra Polívky přináší? Zjistil, že za dům už pěknou řádku let nikdo neplatí nájem, a jeho verdikt je nemilosrdný: zaplatit, nebo se vystěhovat!

Do stěhování se nikomu nechce, a protože za hejkání ani za čarování nikdo žádnou mzdu nebere, strašidla budou muset do práce a jejich děti – Ester a Eleonor – do školy. Vypadá to jednoduše, ale život obyčejných smrtelníků je docela jiný než život pohádkových bytostí, které lidské obyčeje a zákony jen velmi těžko chápou a občas si je vysvětlují po svém.

Natáčelo se loni na podzim, což hercům přineslo několik hodně studených chvil. Například Jiří Dvořák se v roli vodníka musel v říjnu nořit do ledové vody zámeckého jezírka, a s ním i Matěj Hádek v roli záletného divadelního režiséra, kterého chce vodník utopit.

„Víla, kterou hraje Sara Sandeva, běhala skoro nahá, jen v průsvitných závojících studeným podzimním parkem. A všechny tři přítomné dámy, vedle Sary také Carmen Mayerová a Terezka Kostková jako čarodějnice, mrzly v obrovském salónu starého zámku, který jsme měli postavený v hale bývalého cukrovaru v Lázních Toušeň. Tam bylo jak v lednici a já jen trnul, aby nenastydly a nedostaly zápal plic. Ale nic se jim nestalo. Holt čarodějnice,“ vzpomíná se smíchem Troška.

Jeho slova potvrzuje i mladá herečka Sandeva: „Je sice krásné protančit celé natáčení, ale jako víla jsem na sobě měla opravdu lehoučký kostým, takže jsem byla ráda za každou chvíli na sluníčku, kdy jsem se trochu zahřála.“ A Jiří Dvořák jen dodává, že je trochu paradoxní, když on, téměř neplavec, hraje vodníka.

Čarodějnice Patricii a její matku Žofii hrají Tereza Kostková a její skutečná matka Carmen Mayerová. Již třináct let se sice potkávají na divadelních prknech, ale před kamerou se setkaly poprvé. A obě dostaly nádherné kostýmy, na nichž pracovala Lucie Ulíková.

„Nejprve jsem chtěla postavy roztomilé netradiční rodinky odlišit od obyvatel malého městečka pouze částečně, ale pohádkový žánr umožnil odtrhnout je od současnosti. Drobná vznášecí kouzla, topení a proměny v kočku mne nakonec dovedly ke kompletnímu zpracování kostýmů. A protože některé triky vyžadují více variant, mohla jsem vytvořit krásnou kolekci,“ říká kostýmní výtvarnice, která nechala pro Strašidla vyrobit 15 kostýmů a šest paruk.

Pro Terezu Kostkovou, jejíž čarodějnice se specializuje na proměnu ve známé filmové hvězdy, to byly například kostýmy a paruky, které připomenou Audrey Hepburnovou nebo Marilyn Monroe, a krásnou kolekci dostal i vodník. „Náš vodník je elegantní švihák, nesmělý milovník s prošedivělými skráněmi. Chce se zalíbit krásné paní Karolíně, a tak jeho převleky od ,pruhovaného voraře z Podskalí‘, přes ,ženicha‘, po ,velkou frakovou klasiku‘ svědčí o jeho vzrůstajícím citu ke křehké paní Karolíně v podání Terezky Bebarové,“ dodává Ulíková.

Lidský a pohádkový svět ve filmu nakonec propojí samozřejmě láska. „Nevím, jestli dokáže zachránit všechno, ale jistě toho zmůže strašně moc. Kdyby mohla zachránit všechno, bylo by na světě jako v ráji. Anebo by tu už nebyl nikdo, protože bychom se samou láskou snědli,” směje se Troška, jehož film vstoupí do kin 18. srpna.