Článek
Co tomu říkáte, čekal jste takový výsledek?
Já jsem nikdy nechtěl točit filmy pro to, čemu se říká „kino osamělého diváka“. Takže jsem moc rád, že se mi pořád daří lidi pobavit, dát jim alespoň těch devadesát minut pohody a radosti. Už teď mi na premiérách, které pořádáme v různých městech, někteří lidé říkají, že půjdou na Doktora znovu. Mám z toho samozřejmě radost a doufám, že se k němu budou rádi vracet i v budoucnu na obrazovkách.
S jakým pocitem jste přijal nabídku zfilmovat tuhle populární, ale ne příliš akční Švandrlíkovu knihu?
Samozřejmě jsem věděl, že to je de facto anekdota bez děje, která se pro film zrovna ideálně nehodí. Ale zároveň jsem si uvědomil, že je postavená na charakterech, které přežívají v každé době. Kariéristé zůstanou kariéristy, tchyně, které sekýrují chlapa takzvaně v zájmu své dcery a vnoučat, rozhodně nevymřely, a někdejší „frontové bojovnice“ sice o leckterou frontu přišly, ale své bojiště si vždycky najdou. Bylo mi tedy jasné, že humor filmu musí stát na typologii a na dialozích, a také to, že nesmím zklamat čtenáře a musím točit věrně podle předlohy. Těch knih se totiž prodalo půldruhého miliónu.
O to těžší ale muselo být obsazování, čtenáři většinou mají své představy, v tomto případě navíc existují Nepraktovy ilustrace.
Už při čtení vždycky myslím na herce a herečky, kteří by mohli jednotlivé role hrát. A je pravda, že pro některé postavy mám v oku víc možností, přičemž každý z nich by to zahrál dobře – ale jinak. Takže si udělám základní představu a pak kombinuji postavy k sobě navzájem, aby ladily. Aby bylo například uvěřitelné, že Eva Holubová je matkou Terezy Bebarové, že k Jardovi Šmídovi se bude hodit Betka Stanková a podobně. Dělám to hlavně podle fotek, které si položím vedle sebe – a nakonec musím některým hercům říct ne, což se říká vždycky špatně, ale říkám to na rovinu.
Jak jste našel Jaroslava Šmída? Ten dosud nebyl z filmů ani seriálů známý.
S Jardou se známe léta, ale ten nápad dostali v nakladatelství XYZ, které vydává knížky Miloslava Švandrlíka. Nakladatele napadlo – poté, co ho viděl v několika představeních ve Švandově divadle – že by to mohl být on. Okamžitě jsem věděl, že to je ono: výborný herec a navíc vypadá trochu jako přerostlej Ježíšek a kouká jako tydýt. Prostě herec, který může zahrát ňoumu, který snese doma takové dvě megery, kterému je jedno, že má odřené auto a který neví, proč by měl jezdit k moři, když může jet do Nymburka, kde se mu líbí.
Proč jste si pro africkou část natáčení vybrali zrovna Keňu?
Kniha je o tom, že Čeněk Dobešek jede dělat doktora do průmyslového závodu v Africe. Ale my jsme zjistili, že v Keni, přímo na rovníku, existuje osada, kde je postavená česká nemocnice a v ní šestatřicetiletý doktor Aleš Bárta z Pardubic. Mladý člověk, který svůj čas a peníze věnuje léčení lidí na černém kontinentu. Dělá všechno – od shánění léků po úklid kolem, zaučuje místní lékaře a zve naše doktory na stáž. Za ním jsme se tedy vypravili.
Teď na vás vidím, že odtud máte nějaký zvlášť silný zážitek, sem s ním!
Když jsme jednoho dne točili, přišla tam mladá dívka rodit svoje první dítě. Představte si, že šla šest kilometrů pěšky džunglí s porodními bolestmi. A byl to tak těžký porod, že kdyby zůstala doma, zemřela by ona i dítě. Jen proto, že věděla o českém doktorovi, doplazila se tam a všechno dobře dopadlo – přežili oba. Měla nádherného klučíka, přinesli jsme mu plyšáky a měli z něj radost. Na všechny to zároveň tak zapůsobilo, že jsme pak mezi sebou vybrali pro nemocnici 280 000 korun. A mám radost, že když to vyprávím, ozývají se pak lidé, kteří by rádi přispěli. Byl to pro mě nejsilnější zážitek z celého natáčení.
Pan Švandrlík vám dal souhlas k natáčení, ale premiéry se bohužel nedočkal. Mluvili jste spolu o budoucím filmu?
Samozřejmě, já jsem mu přinesl scénář a on byl spokojen. Dokonce jsem se dověděl, že ještě před smrtí napsal možné pokračování.
Najít komediální látku je ale přesto asi těžké. Máte nějakou další komedii?
To je známá věc, že natočit komedii, kde se lidé budou opravdu bavit, není žádná prdel. A je samozřejmě těžké sehnat i peníze. Začínám se zabývat jedním námětem, kde bude teta Běta, strašidelný zámek, dědictví, hamižní příbuzní i sousedé a jeden prima chlapík, který má dobrý nápad, jak s dědictvím naložit. To je základní idea, kterou budeme ještě dál rozvíjet. Kromě toho jsem od televize Nova dostal nabídku na historický seriál, který by měl být romantický i dobrodružný, mají v něm být úklady i láska – a na to mám hned několik námětů, takže určitě bude z čeho vybírat.