Článek
Kdo přišel s nápadem takto písničku zazpívat?
Byl to nápad kavárníka Ondřeje Kobzy a trochu mě mrzí, že jsem ho nedostal dříve já. Je ale pravda, že jsem cítil, že společnost je úzkostná a bylo by dobré zvednout jí náladu. Spojil se se mnou Kobzův kamarád Petr Hanousek, vše jsme pak společně připravili a uskutečnili. Nápad, že Jaroslav Uhlíř a já budeme každý u sebe doma a budeme spolu zpívat online, byl také od pánů Kobzy a Hanouska.
Byla písnička Není nutno jasná volba?
Ondřej Kobza přišel s tím, že by to měla být ona. Já ještě uvažoval o Dělání. Myslím si, že by se do nastalé situace také hodila, protože podle mě je dělání nejlepší lék na úzkosti. Nakonec jsme se ale dohodli na Není nutno. Uznal jsem, že pokud chceme, aby ji každý zpíval, je to pravá volba.
Vzpomenete si, za jakých okolností vznikl text té písně?
Když jsem psal filmový scénář k pohádce Jana Wericha Tři veteráni, našel jsem v ní text, který by se sice dal zpívat, ale nelíbil se mi. Říkal jsem si, že nepatří k tomu nejlepšímu, co Jan Werich udělal, a rozhodl jsem se napsat jiný. Měl se ale opírat o jeho poetiku.
Zalistoval jsem ve hrách Osvobozeného divadla a v jedné jsem našel scénu, v níž Werich a Voskovec překonávají strach tím, že říkají, že nemusí být přímo veselo, ale nemělo by být smutno. Tak jsem se toho sloganu chytil a na něm vybudoval nový text.
Budete v akci Není nutno nezpívat pokračovat?
Myslím si, že se každou středu ozve s písničkou někdo jiný. Ostatně, hovořil o tom i Ondřej Kobza. S Jardou Uhlířem jsme provedli výkop.
Jaké ohlasy jste zaznamenal poté, co jste dozpíval?
Naše ulice je velmi tichá, takže v ní jsem nezaznamenal nic. Přišlo mi ale několik velmi hezkých esemesek.
Jedna paní mi napsala: Vy říkáte, abychom byli veselí, a já jsem celou písničku probrečela. Jiný člověk zase napsal: Jedu vlakem a vidím, že lidé mají otevřená okna a zpívají.
Ty ohlasy jsou velice milé a snad se ke mně dostanou i nějaké další.
Co děláte v době, kdy jste nucen být doma?
Řídím se textem písničky Dělání, protože si myslím, že opravdu všechny smutky zahání. Největší smutek mi způsobuje to, že nesmím hrát divadlo. Bylo pro mě velmi zvláštní vyškrtat v diáři všechna představení, na která jsem se těšil. Nejde o to, že nevydělávám. Peníze vzal čert. Chybí mi ale legrace na jevišti a pravidelné setkávání s kamarády v divadelní šatně.
Vás ale zajímalo, co dělám. Momentálně mám rozdělaný scénář na filmovou pohádku, která by se měla jmenovat Čerti nejsou. Její první verze u mého syna a současně režiséra Honzy propadla. A propadla i u mé manželky, která je vždycky mou první čtenářkou. Shodli se na tom, že to není dobré.
Nabudilo mě to a rozhodl jsem se, že ten scénář musí být dobrý. A tak teď píšu druhou verzi. Jistě přibydou i třetí a čtvrtá, protože můj syn je neúprosně náročný. Ostatně, na Tmavomodrý svět mu byla dobrá teprve desátá verze.
Může se vám hodit na Zboží.cz: