Článek
„Upřímně řečeno, nečekal jsem to, že by si nějaká univerzita vzpomněla a udělila mi čestný doktorát, a že si hradečtí toto troufli, to je pro mne veliká čest. A že to je zrovna v tomto oboru, to je pro mne veliká čest. Já jsem si uvědomil, že tenhle jazyk český je pro mne výrobním nástrojem v mnoha ohledech. Když píšu, když jsem na jevišti, pořád to je to české slovo, které ohýbám a hledám. Čili beru to jako takové ocenění za celoživotní péči o jazyk,“ svěřil se Zdeněk Svěrák, kterého také potěšila středověká důstojnost obřadu, nepostrádající však humor. „A tomu jsem rád, protože neberu humor jako nějakou životní odbočku,“ řekl.
Studenti obsadili do posledního místa aulu hradecké univerzity, aby vyslechli Svěrákovo dopolední vystoupení.
Ačkoliv se najde málokdo, kdo nesleduje Svěrákovy televizní diktáty a netrénuje své znalosti jazykových pravidel, on sám tvrdí, že není pedant na pravopis. „Pravopis je jenom dohoda o tom, jak to budeme psát. Když se dohodneme jinak, budeme to psát jinak. Pro mne je důležitější věta, která je hezká, má svou myšlenku a třeba je s chybou. Je to hezčí, než když je to plytká věta, napsaná pravopisně správně,“ míní literát.
Vadí mu však, že lidé kazí češtinu lajdáckou výslovností. „Čeština je jazyk znělý, má všechny hlásky jasné. Ááá je ááá, ííí je ííí. Ale musí se všechny vyslovit. Lidé jsou prostě líní všechny ty hlásky vyslovit,“ posteskl si.
Zdeněk Svěrák obdržel na hradecké univerzitě čestný doktorát.
Rektor Univerzity Hradec Králové Josef Hynek ve středu řekl, že si Zdeňka Svěráka osobně nesmírně váží. „Oceňuji jeho vytříbený styl a cit pro práci s naší mateřštinou. Mám rád jeho inteligentní, moudrý a veskrze lidský humor. Moje generace s jeho tvorbou vyrostla, ale ctí a velebí ho i generace mých rodičů. Za vlastní jeho tvorbu přijala i generace mých dětí a jeho básničky a písničky si zpívají i naši nejmenší,“ řekl Hynek pro ČTK.
Po skončení vystoupení se Svěrák neubránil žádosti o podepsání svých knih.
Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936. Vystudoval obor český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Několik let skutečně učil, později se naplno začal věnovat tvůrčí činnosti. Je spoluautorem fenoménu českého velikána Járy Cimrmana. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy, získal třikrát cenu Magnesia litera, dva České lvy za scénář k filmu Vratné lahve a Kolja a roku 2010 také Českého lva za mimořádný přínos českému filmu.