Článek
V rámci projektu Velká tavba sice sešlo z nastudování druhého dílu Goethova Fausta, takže prvenství a odvaha zůstala zatím na bedrech Petra Gábora v Olomouci, ale Don Juan je Rajmontovým "náhradním titulem" plnohodnotným. Jeho výklad vychází z překladů Jaroslava Konečného, Karla Krause, a zejména z úpravy Jana Grossmana.
Člověk, který se zřekl boha
V podání Filipa Richtermoce je Juan přesným, velkým portrétem člověka zřeknuvšího se boha, pyšného, obávaného svůdce i bojovníka, revolučního ateisty. K vrcholům dynamicky rytmické inscenace s podporou scénické hudby Pavla Horáka patří Juanova úvaha o pokrytectví, o "vlastnosti, která se nosí". Je v ní Moliérovo, Grossmanovo, Rajmontovo i Richtermocovo poselství, jak "stačí kleknout, svěsit hlavu, a můžeš si dělat, co chceš".
Sólo pro Richtermoce a Rajmonta
"Doba je zkažená, milý Sganareli, a jiná nebude hned tak k mání," poučuje ctižádostí a dekadencí posedlý Juan svého sluhu rozjímajícího stejně naléhavě o plebejském smyslu žití. Richtermoc se po zničujícím úrazu, kdy dlouho nebylo jasné, nepřijde-li po nepovedeném horolezeckém výkonu o nohu, vrátil do impozantní formy. Po několika menších rolích (Ze života /obludného/ hmyzu aj.) v Juanovi přímo ďábelsky exceluje.
Jen o rozměr postavy sluhy Sganarela menší je také výkon Filipa Rajmonta, kterého bylo by už záhodno začít považovat po hlavní roli v Goldflamově/Morávkově Písku za vyzrálého, přesvědčivého. Juanovi po smyslu postavy sekunduje, ale místy ho složitostí bytí mezi dvěma póly morálky - dobově lidsky bohabojné, avšak ve službách cynismu - dokonce i předčí. Ti dva na jevišti, to je kus opravdové herecké síly.
Hradec, to je ovšem suma výborných herců. Takže i Elvíra Martiny Novákové, Don Carlos Jiřího Zapletala, Don Alonzo Tomáše Lněničky, Don Luis Hynka Pechy, Klára Kamily Sedlárové, Markéta Martiny Součkové mohou být další návnadou na vyspělé východočeské publikum.
Moliére: Don Juan
Klicperovo divadlo Hradec Králové - . Přeložili Jaroslav Konečný, Karel Kraus, upravil Jan Grossman. Režie Ivan Rajmont, dramaturgie Kateřina Šavlíková, scéna a kostýmy Martin Černý, hudba Pavel Horák.