Článek
Jak se stane z lékaře jazzový pianista?
Trefil jste se do nejčastější otázky mého života. V Hradci Králové, kde jsem vystudoval lékařskou fakultu, jsem se začal intenzivně věnovat jazzu již při studiu a po čtyřech letech rentgenování v Praze na radiologické klinice hudba zvítězila a drží se mne dodnes.
Hrajete hlavně v triu. V jaké sestavě působí nyní?
Trio střídám se sólovým hraním. S triem hraji v jazzových klubech, na bicí hraje Tomáš Hobzek a na kontrabas Petr Dvorský nebo Tomáš Liška, někdy se přidá i tenorsaxofonista František Kop. Sólově hraji v luxusních hotelích a Divadle Járy Cimrmana.
S původním triem jste proslul jako doprovod Evy Pilarové, Vlasty Průchové, nemluvě o Sandy Lomaxové z USA. Kdo s vámi zpívá nyní?
Ponejvíce Vesna Vasco De Caceres, v Praze usedlá Chorvatka, dříve vdaná za Brazilce. A také Elena Suchánková.
Nové CD je vaše již třetí, ale okolnostmi vzniku je unikátní…
Určitě, přemluvili mě k němu moji přátelé z Divadla Járy Cimrmana, hlavně Zdeněk Svěrák a Petr Brukner. Před představeními hrávám ve foyeru pro přicházející publikum. Tito dva pánové mě slyšeli hrát Ježkovy písničky v mých úpravách a nejspíš se jim to zalíbilo, přes divadelní agenturu Echo a jednu sponzorskou firmu zařídili nahrání desky.
Kdo vybíral písně?
Ve výběru jsem měl volnou ruku, ale jelikož vím, že Zdeněk Svěrák má obzvláště rád třeba Zasu, tak jsem ji tam nahrál dvakrát, aby se to nepletlo. Pokaždé v jiné tónině, s jinými improvizacemi i modulacemi.
Jaký je váš názor na Ježkovu hudbu?
Tehdy se asi tomu říkalo jazz, ale z dnešního hlediska to jazz není. Jsou to výborné divadelně taneční melodie s krásnými texty. Mají stále co říci, o čemž jsem se nedávno přesvědčil v lázních Jeseník, kde jsem je po koncertě na sympoziu psychiatrů musel hrát pro zdejší šarmantní hostesky. Nebylo jim ani dvacet a všechny je sborově zpívaly s mým klavírem.
Co chystáte dalšího?
Myslím na evergreeny George Gershwina nebo muzikálové hity. To jsou také srdeční záležitosti.
