Článek
KUNG FU MELA (v originále GONG FU, anglický název KUNG FU HUSTLE) je hongkongská akční komedie. Značná část z vás asi nějakou hongkongskou akční komedii už viděla a zřejmě si pod tímto termínem představuje věci s Jackiem Chanem (než začal točit filmy v Hollywoodu). KUNG FU MELA je ovšem značně jiná káva. Pokud jste ale viděli film SHAOLIN SOCCER (vyšel u nás na videu a DVD jako ŠAOLIN FOTBAL), tak budete vědět, odkud vítr vane.
SHAOLIN SOCCER i KUNG FU MELU režíroval Stephen Chow. Taky oba filmy napsal, produkoval a hraje v nich. Oba tyto filmy měly v domovském Hongkongu obrovský úspěch a s oběma slušně prorazil i ve zbytku světa (byly uvedeny v amerických kinech, byť mírně "zcenzurované"). Stephenu Chowovi totiž došlo, že je potřeba přijít s něčím novým.
Nechápejte mě špatně. Obdivuji to, co dokázal (a ještě dokáže) Jackie Chan. Bohužel, veškerá jeho akrobacie má své limity (dané fyzikálními možnostmi lidského těla) a i když oceňuji, že ty věci na plátně "opravdu dělá ten herec", více mě baví, když to nějaký ten trik trochu vylepší. Například v MATRIXech se mi líbily bojové scény, i jejich trikové vylepšení. Ale k MATRIXům se ještě vrátíme.
V obou Chowových filmech uvidíme mnoho bojových scén a herci, kteří v nich vystupují, jsou zřejmě velmi zdatní atleti. Kromě toho je ale v obou filmech obrovská spousta triků - jak "praktických" (provazy, trampolíny apod.), tak digitálních. Hravost režiséra spočívá v tom, že se nikterak nesnaží maskovat, že jde o triky a pokud mu přijde jako dobrý nápad, že někdo vyskočí 10 metrů do vzduchu nebo holýma rukama tvaruje plech, tak to do filmu dá. KUNG FU MELA totiž není ani tak komedie, jako spíš groteska. Sice v ní hrají živí herci (na kterých je kouzelné, že většinou hrají dost špatně, nebo aspoň jinak, než si já představuji "herectví"), ale jejich těla jsou velmi často deformována a rozhýbávána způsobem, který známe z "Toma a Jerryho". Při jedné z honiček například hrdinové předbíhají rychle jedoucí auta a místo nohou mají ony klasické "rozplizlé kruhy", dobře známé třeba z "Road Runnera". A zdůrazňuji - podobných vtípků jsou ve filmu tuny. (Buď musel být opravdu drahý, nebo trikaři v Hongkongu pracují opravdu lacino.)
Děj se odehrává ve 40. letech minulého století a točí se kolem chudinské "Prasečí uličky", která se nešťastně zaplete se zdejším krvežíznivým gangem "Sekerníků" a zbytek filmu spolu tyto dvě strany bojují. Sekerníků je sice hodně (a mají sekery), ale chudí nájemníci z Prasečí uličky mezi sebou mají několik nadlidsky schopných bojovníků (včetně paní domácí). Ještě je tam nějaká láska a utajená minulost, ale celé to opravdu nedává moc logický smysl (možná dokonce schválně). KUNG FU MELA paroduje všechny a všechno, nedělá si starosti s logikou, ale je to hrozně sympatický film díky té obrovské energii, která z něj čiší. Sice to nebudete chápat, ale nudit se nebudete a smát se budete skoro pořád (i když občas dost nevěřícně).
A co se týče toho MATRIXu: Bojovou choreografii tohoto filmu dělal Yuen Wu Ping, který pracoval i na MATRIXech. A dokonce si z MATRIXu dělá legraci, v jisté scéně, kdy jeden hrdina bojuje se strašnou spoustou pánů v černých kvádrech.
Nemůžu asi s čistým svědomím napsat, že Stephen Chow je dobrý režisér a KUNG FU MELA je dobrý film. Ale jsem moc rád, že jsem tuhle magořinu viděl, a ještě na ni jednou půjdu. A vám doporučuji totéž.
I druhá premiéra týdne těží z odkazu starých klasických žánrů. DŮM VOSKOVÝCH FIGURÍN je remakem (i když VELMI volným!) stejnojmenného starého hororu.
Produkční společnost Dark Castle založili Joel Silver a Robert Zemeckis proto, aby pod její hlavičkou natáčeli laciné horory, které se nestydí za to, že jsou laciné a neoriginální. Jejich první filmečky HOUSE ON THE HAUNTED HILL a THIR13EN GHOSTS u nás vyšly pouze na videu, i když se mi z jejich dílny líbily nejvíc, a styl "vzít stařičký horor, trochu přitvrdit, ale pořád se nestydět za to, že je to béčko" mi připadal celkem roztomilý. Pozdější LOĎ DUCHŮ ještě ušla, ale GOTHIKA už se mi nelíbila (protože se marně snažila vzbuzovat nějaké reálné emoce a strach o Halle Berryovou).
DŮM VOSKOVÝCH FIGURÍN se snaží vrátit k béčkovosti a vypráví příběh party mladých hezkých lidí, kteří klasicky zabloudí na venkově a objeví podivné vylidněné město, kterému vévodí voskové muzeum. Slova "voskové muzeum" (a původní název HOUSE OF WAX) mají dvojí smysl: Zaprvé jsou v muzeu vystaveny voskové figuríny a za druhé je samotná budova muzea z vosku!
Záhy přijdou mladí krásní lidé na to, že město je obýváno pouze dvěma šílenci, kteří všechny návštěvníky zabíjejí a zalévají do vosku (případně je zalejí do vosku zaživa, a tím nechají strašlivě zemřít). Když dojde k zalévání do vosku (a jiným brutálním vraždám), je to zábavné (samozřejmě předpokládám, že pro diváka, který se může bavit ustříhanými prsty, uřezanými hlavami apod...) - ale... Je tady jedno opravdu veliké "ale". Úvod filmu (než se hrdinové dostanou do města) má snad přes 40 minut a není vůbec zajímavý.
Ano. To, co je v traileru odvyprávěno během pár sekund, zabírá ve skutečnosti třetinu filmu. Ve zbytku promítacího času si milovník hororů (neinteligentních, krvavých) přijde na své, protože i když je film relativně laciný, je natočený řemeslně zručně a závěrečná bitka v hořícím voskovém domě má svůj půvab. Takže pokud jste přes horory, doporučuji vám přijít do kina nejméně o 30 minut později, o nic nepřijdete. Pokud tedy máte něco proti hongkongským komediím.
A třetí film, který jsem viděl, HLAS SMRTI, je také horor. Ale chtěl by to být seriózní horor!
Nejzajímavější na něm je jeho základní myšlenka, točící se okolo fenoménu "White Noise" (což je také původní název filmu). Jde o to, že mrtví k nám údajně promlouvají pomocí nenaladěných televizních a rozhlasových přijímačů!
Ano, někteří lidé na této planetě zcela seriózně věří, že když nechají televizi nebo rádio naladěné na frekvenci, na které nevysílá žádný vysílač, čas od času mohou zachytit zvuky a obrazy ze světa mrtvých! Osobně mě dost pobavila představa ducha, který se musí rozhodnout ve které zemi chce strašit a podle toho se modulovat do PALu nebo NTSC...
I pokud pominu zjevnou absurditu tohoto předpokladu, není bohužel film HLAS SMRTI nic moc. Michael Keaton začne zachytávat hlasy a obrazy, nejdříve tomu nevěří, pak tomu uvěří a za pomoci hodných duchů porazí nějaké zlé (tedy aspoň jsem to tak pochopil, finále mi nebylo úplně jasné). Značná část filmu opravdu pozůstává z toho, že Keaton pozoruje obrazovku nebo poslouchá rádio. Z těchto situací také pramení většina lekacích scén, které spočívají v tom, že slyšíme zesílený šum, pořád nic, pořád nic, a najednou do něj nějaký duch strašlivě zařve. Většinou jsem se při tom lekl a většinou mě to naštvalo.
Nedoporučuji.
Premiéry týdne
Kromě výše zmíněných má premiéru ještě polská krimikomedie VINCI (tedy, u ní není úplně jasné, jestli neměla premiéru před týdnem), kterou jsem neviděl.
Ve zkratce...
Nejnovější film Michaela Baye, sci-fi OSTROV (česká premiéra v září) vydělal v USA za první víkend pouhých 12 miliónů dolarů, což je vzhledem k jeho rozpočtu opravdu žalostné. První film, který Bayovi neprodukoval Jerry Bruckheimer, se tak stal jeho prvním propadákem. Smutné. A to měl slušné recenze.
Původně dlouholetý recenzent Cinemy Tomáš Hoffman se vzdal svého dlouholetého postu ředitele společnosti Bioscop, aby se mohl stát na plný úvazek filmovým producentem.
Tady najdete první pracovní záběry z nového SUPERMANA. Nejzajímavější na nich je Kevin Spacey, jeho kabát a jeho pleš.
A na závěr by to chtělo něco divného. Třeba... tohle? A kdyby to nebylo dost divné, tak tohle určitě zabere (a je tam čivava!).