Článek
„Jsem jenom o dva roky mladší než vaše škola,“ řekl při příjezdu Svěrák shromážděnému žactvu, které slavnostní akt bralo jako příjemné vytržení z vyučování. Svěrák pak připomněl zejména Cimrmanovu činnost pedagogickou a také působení v Haliči, kde jak známo podepřel školní budovu smrkovými kmeny.
„Cimrmanovi se mnohé nepovedlo, ale všechno, co dělal, dělal s dobrým úmyslem,“ dodal Zdeněk Svěrák. Děti mu za to zazpívali jednu z jeho písniček – a on se k nim rád přidal. Po populárním Járovi byly v minulosti pojmenovány ulice, například v Roztokách u Prahy, Olomouci, Dačicích, Letohradu a v Brně.
V Lipníku nad Bečvou nese jeho jméno nábřeží, i když tam vodní tok chybí. I amatérští cimrmanologové vědí, že ve stanici Kaproun blízko Kunžaku v lesích České Kanady byl Jára roku 1900 vyhozen z vlaku, protože neměl jízdenku. Dodnes to připomíná reliéf, jak se tu otiskl do hlíny. Na náměstí v Lomnici blízko Tišnova určuje plastika Cimrmanových nohou začátek naučné stezky, v Březové nad Svitavou věnovali Mistrovi mezi stromy ukrytou rozhlednu.
V letohradském zámku pečují o Járovu rodnou světničku a pomník, v Tanvaldu po něm pojmenovali cyklostezku a na balkóně kina odkryli jeho „mlžnou“ sochu. Nejnižší rozhlednu Járy Cimrmana mají na louce v Semilech-Nouzově, připomíná spíše ohrádku. S českým géniem je spojeno i Konopiště, kde prý s odporem vyučoval děti následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Tajně je přitom učil píseň Hej, Slované a vštěpoval jim, že monarchie je zřízení prohnilé.
U zrodu Járy Cimrmana stál Zdeněk Svěrák v roce 1966 s Jiřím Šebánkem a Karlem Velebným. Z jejich rozhlasové Nealkoholické vinárny U pavouka se posluchači poprvé dozvěděli o velikánovi, jehož jméno nikdo neznal. Zprvu nezávazná mystifikace okolo imaginární postavy se rozrostla do netušených rozměrů. O rok později založené Divadlo Járy Cimrmana se po celou dobu existence těší zájmu diváků. V repertoáru má dodnes 15 her, a to i poté, co jejich režisér a spoluautor Ladislav Smoljak v roce 2010 zemřel.