Článek
Benjamin Kuras: Jako psa ke kandelábru
Jedovatý ironik a kritik EU se ve své nové knížce věnuje především politikům (kandelábři) a novinářům (psi). Nezjednodušuje, spíš potvrzuje složitosti, ale základními hodnotami jsou mu stále zdravý rozum a elementární slušnost. Jeden z postřehů si dovolíme zdůraznit: v narážce na prezidentskou standartu píše, že pro Čechy zůstává vždy pravdou to, co vítězí. Z čehož je jasné, proč se český prezident nemůže mýlit. Kuras má ovšem na mysli kandelábry všechny.
(Baronet)
Albert Pražák: Politika a revoluce
Paměti
Na 7 dní (5.-11. květen 1945) se profesor české literatury Albert Pražák (1880-1956) stal předsedou revoluční České národní rady. Především o tomto období pak na přelomu let 1948-1949 sepsal svoje paměti, které knižně vycházejí poprvé! Text zachycující situaci večer 11. května 1945 dokládá, jak se revoluce už zase proměnila v politiku a stranická disciplína převzala pevně otěže do svých rukou:
Ze všeho bylo patrno, že tu je na jedné straně Česká národní rada, jež se vzdala na prospěch košické vlády a ještě pokračuje ve vládních a úředních věcech, jak započala po odchodu Němců, že má i autoritu a oblibu v národě, a košická vláda, opřená nyní o Rudou armádu, usilující strhnouti všecku moc na sebe a rozděliti se o ni popřípadě s tím, kdo bude stát poslušně s ní a při ní. (...) Také v nás přestala automaticky rozhodovat vlastní vůle, bral se stále ohled na košické vladaře, i tam, kde jsme měli iniciativu a někde i povinnost vůči domovu. Proto najednou sešlo i z našeho výkladu o revoluci veřejnosti i z provolání k lidu.
Pražákovy paměti doplňují literární analýza Ivo Pospíšila a Miloše Zelenky, historický exkurs Stanislava Kokošky a archivní dokumenty. Ačkoliv od popisovaných událostí uběhlo již 60 let, jde o neobyčejně aktuální čtení. Přesto - nebo proto, že jsme "historicky" nepoučitelní?
(Academia)
Z překladů:
Feri Lainšček: Halgato
Novela se opírá o motivy stereotypně připisované Romům (čarovné housle, krádeže, patos a emoce), ale titulní hrdina svůj příběh o dospívání vypráví z méně obvyklého úhlu: necítí se doma ani v osadě Lacki Romo, ani mezi bílými ve Velké Vsi. V krátkých záběrech a sekvencích líčí dospívání v romské osadě i kontakty se světem gádžovské titovské Jugoslávie. Vzpomínkově poetický tón dává knize úvodní setkání přátel po letech.
(Přeložil Aleš Kozár. Dauphin)
Z časopisů:
Analogon 41/42
Z dějin československého surrealismu 1968-1989
Nové číslo surrealistické revue tentokrát přiznává potřebu paměti, která se ve zrychlujícím mediálním víru ztrácí, a v důsledcích míří k vygumovaným mozkům mladých generací, do nichž vkládáme naděje jako do spásy sklonku našich životů. Z řady textů (F. Dryje, A. Marenčin, J. Švankmajer, V. Effenberger, B. Solařík aj.) upozorňujeme na drobnější poznámku Ludvíka Švába O předposranosti. Takto ji mj. definuje: ...je jen ještě zdůrazněnějším označením mylného odhadu stavu věcí, nejen těch stávajících, ale dokonce těch, které by nastat mohly... denně jsme svědky toho, jak lidé, kteří přeceňují moc, organizovanost či inteligenci těch druhých, je svým chováním upozorní na něco, nač by ti druzí nepřišli... (1979).