Hlavní obsah

Zajíček stojí na cestě k noci

Novinky, Radim Kopáč

Pro tvorbu Pavla Zajíčka (1951), rozkročenou mezi slovem, obrazem a zvukem, je charakteristické stálé napětí mezi skutečností a snem, mezi postavou a stínem - autorská touha objevit "vzácnost noci" a žít "živej sen", vymanit se ze svazující reality a dosáhnout k svobodě a poezii.

Foto: Vratislav Konečný
Článek

Svazek Zápisky z podzemí, který k vydání připravil Martin Machovec, shrnuje sedm původně samostatných samizdatových souborů z let 1973-1980, originálních literárně-výtvarných artefaktů nazvaných Mařenická kniha, Dopisy, Vyslov sám sebe a svůj svět, Listy k čemukoliv, Úlomky skal, Šedej sen a Roztrhanej film. Podle editora Machovce kniha představuje "svého druhu subjektivně koncipovanou kroniku dění v undergroundovém společenství" a je "literárním rubem" Zajíčkova díla básnicko-textařského".

Zápisky z podzemí jsou svéráznou knihou-experimentem. Zajíček v ní předkládá čtenáři chaotickou básnicko-prozaickou smršť deníkových záznamů, poznámek, reflexí, torz dopisů, zápisů snů a citací, které od prvních stránek žene kupředu silně přepínaná autorská exprese.

Autorova metoda psaní má blízko k automatismu surrealistů: rezignuje na jakékoliv formální kvality díla a usiluje o jediné - zachytit skutečný pohyb myšlenky. Sedmdesátá léta minulého století umělci oficiálně nabízela pouze šedivou existenci zbavenou veškeré poezie, a proto se básník upíná k vlastním světům, které vytváří a poznává vlastní imaginací, v momentech extatických, mystických vytržení.

Postupem roků, od prvotní Mařenické knihy k finálnímu Roztrhanýmu filmu, ale autorská energie pohasíná: dřívější originální neuspořádanost, v níž se s krásou náhodných střetů prolínaly výtvarné kreace s textovými rovinami, ústí v takřka klasické literární dílo. Od momentu, v němž se cítil "nasranej i radostnej" a v němž se ještě přidržoval reálných obrysů, básník dospívá nejprve ke klímovsky cynickému výsměchu absurditě světa jako divadla, později jeho texty prostupují motivy smrti a abstraktní pocity skepse, rezignace. V roce 1980 Zajíček rozpustil svoji hudební formaci DG 307 a odešel na deset let z republiky.

Více než pětisetstránková kniha Zápisky z podzemí přináší vedle ryze básnických momentů - nádherných surreálných vizí a podobenství vykreslujících vnitřní svět autora - i množství literárního balastu, pouhých výkřiků, které záhy utichnou. Nehledě na fakt, že Pavel Zajíček je zřejmě nejoriginálnějším autorem českého undergroundu, zasloužila by si jeho nynější kniha více koncentrovanosti - a tedy přísnějšího editora.

Pavel Zajíček: Zápisky z podzemí (1973-1980), k vydání připravil a ediční poznámku napsal Martin Machovec, Torst, 552 strany

Související témata:

Výběr článků

Načítám