Článek
Trubky se jmenují Poesiomaty a dokážou recitovat, zpívat či zvoní zvukem zvonů, které už rozbité kostely většinou nemají. Vyprávějí příběhy o opuštěných melancholických místech a o tamních lidech mluvících česky i německy.
V takových vesnicích totiž často ani nebylo možné rozlišit, kdo je Čech a kdo ne. Národnost si tam lidé vybírali i měnili z nejrůznějších důvodů. Pod vlivem příbuzných, přátel nebo i v očekávání materiálních výhod. Před válkou se dokonce stávaly případy, že rodiče hovořící celý život německy začali lámat češtinu a změnili národnost, aby jejich synové nemuseli do německé armády. A díky tomu pak skutečně přežili.
Mluvící roury vymyslel pan Ondřej Kobza a udělal to tak, aby nepotřebovaly napojení na elektřinu.
Karel Čapek v Sudetech. U nás v Chiesch šprechtíme česky
„Poesiomaty prošly vývojem, díky kterému už nepotřebují připojení k elektrické síti – energii člověk vytvoří zatočením klikou. To nás dovedlo k myšlence, že nemusí stát jen ve městech. Začali jsme tedy hledat možná místa k umístění. Místa se zajímavou historií a unikátním kouzlem. A přesně to splňují opuštěné kostely,“ vysvětluje Kobza.
Ponurá detektivka z okolí Kadaně
S umístěním Poesiomatů k opuštěným kostelům mu pomohl Česko-německý fond budoucnosti, který našel vhodná místa a Ondřeje Kobzu spojil s tamními lidmi. Fond pomáhá s obnovou mnoha památek už 25 let.
Ředitel fondu Tomáš Jelínek by chtěl prostřednictvím Poesiomatů zviditelnit odkaz bývalých německých obyvatel českých zemí, vyzdvihnout vše dobré, co se po roce 1989 povedlo v oblasti česko-německé spolupráce, a povzbudit Čechy a Němce k jejímu prohlubování.
Sudetský tulák. Fresky ze zmizelého Doupova zachraňovali pod hlavněmi sovětských tanků
Tajemné stroje byly umísťovány ve spolupráci s místními. Postupně pronikly na Šumavu, Tachovsko, Karlovarsko, Ústecko a do Orlických hor.