Začalo to opravenou elektrikou, skončilo unikátní sbírkou. Západočeská galerie získala koláže Jiřího Koláře

„Poté, co tato díla zaevidujeme a odborně zpracujeme, začneme plánovat jejich vystavení. Budeme se snažit, aby to bylo v horizontu tří let,“ řekl Novinkám Roman Musil, ředitel Západočeské galerie.

Nejstarší koláž pochází z roku 1957, jinak se jedná o díla, která Kolář vytvořil různými technikami od šedesátých do devadesátých let, tedy jak v Československu, tak ve svém pařížském exilu, do něhož musel i se ženou odejít krátce po podpisu Charty 77.

Západočeská galerie už předtím šestnáct koláží vlastnila, její soubor Kolářových prací tak patří k největším v Česku.

O nyní předanou sbírku se zasloužil Zdeněk Valeš, někdejší ředitel Západočeské energetiky, jejíž činnost později převzala společnost ČEZ, jež obrazy galerii dala.

Po sametové revoluci byl služebně ve Francii, na stěnách pařížského sídla energetické firmy Électricité de France si všiml Kolářových obrazů a podařilo se mu získat jeho adresu. A s umělcem si hned padli do oka, možná i proto, že mu jako „člověk od fochu“ spravil v bytě elektřinu.

„Nesvítilo mu doma světlo, tak jsme pod něj šoupli stůl, na něj postavili židli, on ji držel, já na ni vylezl a bylo to,“ vylíčil první setkání Valeš.

Kolář jej vzápětí požádal, zda by mu do Čech, kam se chtěl brzy vrátit, s předstihem nepřevezl některá díla. „Říkal jsem mu, že k obrazům není žádný pasport, měl jsem obavy, že při jejich náhodném odhalení na hranicích může nastat problém,“ podotkl Valeš a dodal: „Kolář nad tím mávl rukou: Hoďte to pod sedačku, když tak to pak zpátky nějak dostaneme.“

Kolář se objevil zpátky v Česku v roce 1997 a energetikům nabídl, že jim inkriminovanou sbírku prodá. „Požadoval kolem tři čtvrtě milionu. Nesmlouval, plácli jsme si,“ uzavřel Valeš.

Jiří Kolář se narodil roku 1914 v Protivíně, většinu života prožil na Kladně. Pracoval jako dělník, později jako novinář. V uměleckém světě se nejdříve vyprofiloval coby básník, na počátku padesátých let skončil ve vězení za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra.

Od padesátých let se Kolář soustředil na výtvarnou tvorbu, experimentoval s různými formami koláže.

„Vytvořil více než sto specifických metod, například roláž, chiasmáž, muchláž nebo proláž,“ připomněla mluvčí galerie Kateřina Štulc Modrá.

„Jeho díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších světových sbírkách, jako je třeba Guggenheimovo muzeum v New Yorku nebo pařížské Centre Pompidou,“ doplnila.