Článek
Otevřenost, s jakou aktéři ve vší cudnosti předvádějí násilí nebo soulože na všechny způsoby, je pozoruhodná. Ukájení zabíjením, ale i poučení o polohách a možnostech (kluci s klukama, holky s holkama, ti i oni občas hetero, ale i se zvířátky).
Manýra a zvrácenost
Stačí zásoba pet lahví s malinovkou, kečupem, vodou nebo misky se škrobovým extraktem a kremžskou hořčicí a iluze exkrementů na všechny způsoby je na světě. Co s tím ale v divadlech, kam se studenti čtvrtého ročníku rozutečou?!
Andrea Ballayová (Epernon), Mikuláš Čížek (Jindřich z Anjou), Barbora Kubátová (Maugiron) a Sofia Adamová (Kateřina Medicejská).
Nevím, jestli popsané formy, navíc s prostorem pro detaily a se scénografickým pohybem pro „snímání“ z různých úhlů nebo z nadhledu, vystihují ausgerechnet téma „tří rodů, dvou náboženství a jedné nenávisti“ kolem Bartolomějské noci - účtování katolíků s hugenoty a situaci na královském dvoře za časů Kateřiny Medicejské, Karla IX., Jindřicha z Anjou, Markéty z Valois a Jindřicha Bourbonského, krále navarského.
Jiří Böhm (Vévoda de Guise) a Marek Menšík (Dumayenne).
O tom je totiž Marloweho hra, pokud se jí nezmocní třeba režisér Braňo Holíček s dramaturgem Janem Tošovským, aby s živým materiálem vyzkoušeli hranice vkusu. Zvrácenosti, manýry, divácké trpělivosti - dekadence povýšené na odpudivou exhibici.
Odvážného v tom na rozdíl od zahraničních vzorů (Německo, Nizozemsko, Maďarsko) není nic. Herci a herečky stále ještě zůstávají oblečení. Nemočí, neejakulují, nekadí. Holíček také zcela zapomněl na pachové vjemy, které třeba Castrofovi Prušáci uplatnili už před čtvrt stoletím. Takže ten masakr nakonec pěkně po česku ošidili.
Z dílny slaboduchů
Cestu k hranicím na jevišti možného Masakr v Paříži srdnatě klestí. Jako by ale autorům inscenace chyběl odhad pro duchovní rozměr tématu a – bez patosu prosím – základní lidská dimenze úcty k třem tisícovkám mrtvých v Paříži a dalším ve francouzských městech roku 1572.
Sofia Adamová v roli Kateřiny Medicejské.
Jiří Böhm (Vévoda de Guise), Andrea Ballayová (Epernon), Mikuláš Čížek (Jindřich z Anjou), Barbora Kubátová (Maugiron), Petr Vydarený (Coligny), Richard Vokůrka (Král navarský) a na vozíku Eva Burešová (Markéta z Valois).
Reakce diváků-kamarádů na předváděné kraviny? Účastně se pochechtávají. Náramná komedie, protože vraždění je velká zábava. Ano, dospívá první generace odkojená Novou. Resumé: Holíček překonal Welshe. Vedle českého argotu se slovní zásobou blížící se inteligenci oposuma je Irvin žabař. V divadle to ale neoslní. Za formu trojka za snahu, obsah na kouli.
Celkové hodnocení: 30 %
Divadlo Disk Praha - Braňo Holíček: Masakr v Paříži
Námět Christopher Marlowe.
Režie Braňo Holíček,
dramaturgie Jan Tošovský,
choreografie Martin Vraný,
scéna Karel Czech,
kostýmy Klára Syrůčková,
hudební spolupráce Vráťa Šrámek.
Premiéra 9. března, psáno z reprízy 18. března 2012.