Hlavní obsah

Zabíjení draka. Dokument o prvních sto dnech agrese Ruska na Ukrajině z pohledu jednoho pražského divadla

Prvních sto dní agrese Ruska na Ukrajině pohledem pražského Divadla MA nabízí dokumentární film Zabíjení draka, který bude mít svou premiéru ve čtvrtek 10. listopadu na Festivalu středoevropského filmu v Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze.

Foto: Václav Müller

Na natáčení filmu se podílel soubor Divadla MA. Uprostřed režisérka Marianna Arzumanová

Článek

Dokument natočil režisér a rozhlasový redaktor Václav Müller se členy Divadla MA. Tuto scénu se sídlem v Žitné ulici 41 založila před devíti lety ruská herečka a režisérka Marianna Arzumanová, která odešla z Moskvy v roce 2000 po nástupu Putina k moci.

Deset let působila jako redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Moskvě a poté v Praze, kde se nakonec vrátila k divadlu.

Na repertoáru souboru, jehož členy jsou Rusové, Ukrajinci, Slováci, Češi a další národnosti, jsou klasické i současné hry promlouvající k dnešku. Mimo jiné i hra Jevgenije Švarce Drak, která obrazivě pojednává o zlu.

„V závěru hry hlavní hrdina Lancelot říká: ‚Nestačí zabít draka, musíme zabít draka v každém z nich‘, a ukazuje přitom na lidi. Název filmu Zabíjení draka je podle mne trefný, protože jsme v dlouhém procesu, který nevíme, jak skončí, ale budeme doufat, že se nám podaří změnit způsob myšlení alespoň u nás samotných,“ říká o filmu i o válce na Ukrajině Marianna Arzumanová.

Foto: archiv

Zabíjení draka

Film zachycuje prvních sto dní války skrze výpovědi a emoce členů souboru, z nichž mnozí mají na Ukrajině své nejbližší. Dokumentární rovinu zároveň prostupují záběry z představení souboru Drak, Gramofon, Adresát neznámý a dalších, jež přinášejí k válečnému dění sugestivní paralelu.

Vedlejší linky filmu odkazují na výstavu v Art Wall Gallery Reportáže z války od ukrajinských umělců přímo dotčených boji, na příběh běženkyně z Ukrajiny s ruským pasem, na právníka, který pomáhá obětem války bez ohledu na jejich národnost, a další související příběhy. Působivé jsou rozhovory s ruskými herci působícími v Praze, kteří komunikují se svými příbuznými doma podléhajícími ruské propagandě.

Vznik filmu tragicky poznamenalo náhlé úmrtí kameramana a producenta Ondřeje Tučka. Dokončení filmu se jako koproducent ujal jeho synovec Mikoláš Tuček. Podle režiséra Václava Müllera tvůrci počítají s promítáním filmu ve školách spojeném s následnými besedami. Podle jejich dosavadní zkušenosti je o tuto formu přiblížení válečných událostí na Ukrajině i její nepřímou divadelní reflexi velký zájem.

Související témata:

Související články

RECENZE: Vojtěch Dyk září ve filmu Il Boemo

Vřelé přijetí v hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu ve španělském San Sebastianu i na domácím Finále Plzeň má za sebou film scenáristy a režiséra...

Výběr článků

Načítám