Článek
Tolkien odešel na odpočinek jako profesor anglického jazyka a literatury oxfordské univerzity. O to víc si je třeba cenit neautorizované, nicméně za jeho spolupráce vzniklé knihy, k níž poskytl i četnou korespondenci.
Nejvíce ho jistě ovlivnila zkušenost z časů I. světové války, kdy se jako poručík Lancashirských střelců zúčastnil bitvy na francouzské řece Sommě, jedné z nejkrvavějších. Domů se vrátil se zákopovou horečkou. A vedle manželky a přátel se vzpamatovával z doživotního šoku.
J. R. R. Tolkien
„Hobiti jsou prostě angličtí venkované, zmenšení, protože se v tom zrcadlí obvykle malý dosah jejich obraznosti. Ne však malý dosah jejich odvahy nebo latentní síly,“ vyznal se později k inspiraci pro své hrdiny.
O hobitech napsal první díl později mnohovrstevné fresky, který s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky vydal v roce 1937. Úspěch ho překvapil, nechal se přemluvit k pokračování, ale dlouho nechtěl dát z ruky podle něho nehotový rukopis.
Proto až v roce 1954 mohl o Společenstvu prstenu, prvním dílu Pána Prstenů, napsat jeho přítel, spisovatel a kritik C. S. Lewis, že v případě dobrodružství Hobitova synovce Froda Pytlíka v době téměř chorobně protiromantické se najednou vrátila velkolepá a výmluvná hrdinská romance. Navíc v dějinách samotné romance – dějinách, které se táhnou zpět k Odysseji a dál – to není návrat, ale pokrok.