Z Prahy se stává město muralů - maleb velkých formátů na stěnách domů

Původně mnozí streetartoví umělci čmárali sprejem, na který si sami vydělali, své tagy na omšelé zdi. Dnes tvoří muraly a pomáhají tvořit byznys, proti němuž se dříve vymezovali.

Praha se v tom neliší od jiných západních metropolí, jen sem muraly - tedy velkoplošné malby na stěně ve veřejném prostoru - přišly trochu později.

Nejprve je podněcovala například městská galerie ve svém programu Umění pro město, nyní si nástěnné malby objednávají majitelé domů pro jejich jinak všední štítové zdi a volné plochy. A díla bývají velmi propracovaná.

Mění se i témata, nejsou až tak sociální, ukazující na nespravedlnost, bídu. Na Žižkově nyní vznikl mural zobrazující vzplanutí a vášeň. Umělci David Strauzz a Ploom tak pojali štítovou stěnu soukromého domu v Prokopově ulici se souhlasem či spíše na objednávku majitele.

„Mé první kroky ve street artu byly nelegální graffiti. Používal jsem sprejové barvy venku, legálně i nelegálně. Myslím, že to je zázemí většiny street artistů. Má kariéra se začala rozvíjet, když jsem se rozhodl, že chci malovat velkoformátové venkovní portréty a sdílet příběhy o lidské zkušenosti,“ popsal svůj vývoj jeden z tvůrců muralu, česko-kanadský umělec Strauzz.

Ekologické náměty, kdy například umělkyně Toy Box na Florenci před třemi lety zobrazila boj s klimatickými změnami v Kambodži, Mongolsku a Zambii, jsou stále méně časté. A počin Lékařů bez hranic, kteří poukazovali u Anděla na problémy migrantů, zůstal ojedinělý.

Mural se stále častěji stává způsobem oficiálního vyjádření. V Libni tak lze na betonové zdi stále najít připomínku atentátu na Reinharda Heydricha, která vznikla k 80. výročí, v Holešovicích záchranu židovských dětí v Praze sirem Nicholasem Wintonem. Oba muraly objednaly místní radnice.

Michal Škapa a Matěj Olmer zase na objednávku dopravního podniku vyzdobili Florenc k 50. výročí metra.

Ač stále prezentováni jako streetartoví umělci, tvůrci stále častěji pronikají do galerií, a to i v Praze. Jen formáty se pro ně musejí zmenšit, aby se daly prodávat. Například Galerie Villa Pellé letos uvedla přehlídku prací španělského umělce Aryze.

Představila ho jako jednu ze zásadních osobností světového street artu, která rovněž začínala jako autor graffiti, později však vyměnila sprej za štětec. Aryz už po celém světě realizoval naprosto monumentální muraly, někdy až stometrové nástěnné malby.

Vkus a vnímání kdysi okrajového a potlačovaného způsobu tvorby se změnil. Z okraje se stal hlavní proud, a tak je patrně otázkou času, kdy se na muraly přeorientují umělci, jako je třeba David Černý. Kinetické umění už není žádná novinka, investoři po něm přestanou prahnout, obchodní dům Máj by měl možná zdobit mural, nikoli stíhačko-motýli.

Se street artem a sprejery ovšem stále mají problém železniční dopravci a dopravní podniky, patrně však brzy i oni pochopí, kam vítr vane.