Xindl X: Písničky přicházely samy a poměrně rychle

Aby nové písničky zůstaly takzvaně xindlovské, to přichází samo. Mám svůj rukopis, který je daný tím, jak skládám a jak píšu texty, samozřejmě i pěveckým projevem. Ale vždy, když vzniká nová deska, snažím se přijít na to, jak to udělat tak, aby nebyla stejná jako předešlá.

Na novince jsem změnil producenta. Dalibor Cidlinský, s nímž jsem pracoval na předešlých čtyřech albech, produkoval jen tři písně, zbytek jsem dělal společně s Radimem Genčevem, baskytaristou mé kapely, a o dvě písničky se postarali zahraniční producenti, Jonathan Owusu-Yianomah a Jens East.

Výsledek je hodně pestrý, možná až nesourodý. Já ale nechci celý život točit jednu desku a pracovat s jedním zvukem. Vždy spíš přemýšlím o tom, jak písně ozvláštnit, než jak v nich udržet toho tradičního Xindla X.

Nové album původně vůbec nemělo být. K deseti letům na scéně jsme chtěli vydat bestofku a k ní natočit pár nových písniček jako bonus. Když jsme začali s kapelou natáčet, prolomil se můj autorský blok.

Napadaly mě nové skladby, najednou jich bylo sedm, a já si říkal, že bychom mohli natočit další a vydat celou novou desku. Myslel jsem si, že ještě napíšu tři, ale nakonec jich bylo sedm.

Pestrost písniček přicházela sama, a tak je na desce něžná intimní se symfonickým orchestrem a na druhou stranu třeba skoro diskotéková.

Elektronika proniká do současné hudby čím dál víc a mnoho kapel i interpretů, kteří ji využívají, mě zajímá. Taylor Swift vychází z country, ale v nových písničkách s elektronikou velmi citlivě pracuje. Baví mě i to, jak se elektronika objevuje v novějších nahrávkách Miley Cyrus, Jamese Blunta, Dua Lipy nebo Eda Sheerana. A tak mi přišlo zajímavé si to vyzkoušet na svých písničkách. Samozřejmě nám šlo o to, aby byla citlivě vybalancovaná vůči živým nástrojům a nezněla prvoplánově.

Neměl jsem dojem, že by předchozí sestava nefungovala. Nebylo ale možné časově skloubit to, že moji muzikanti hráli současně ve skupině Slza. Navíc jsme se s ní setkávali na řadě akcí a přišlo mi divné, že se na pódiu jen objeví nový zpěvák a zbytek zůstane takřka identický.

Muzikantsky jsem byl s kluky velmi spokojený a bylo těžké najít někoho, kdo bude stejně dobrý. Nakonec se to, myslím, povedlo. Současná sestava hraje skvěle a baví nás to spolu. Věřím, že se energii z našich živých koncertů podařilo přenést i na album.

Někteří muzikanti z aktuální sestavy se ale podíleli už i na předešlých deskách. Bubeník Emil Valach hrál například na dvou posledních, další třeba hostovali.

Ani ne. Písničky přicházely samy, poměrně rychle a já moc nepřemýšlel o tom, o čem napíšu texty. Jejich témata se objevovala sama. Je ale pravda, že čím je člověk starší, tím více bilancuje, a tak mám pocit, že některé texty jsou bilanční – třeba v písni Kufry mám sbalený.

Chtěl jsem, aby byly spíše osobní. Z politických a společenských témat jsem se dost vypsal v Xindlovinách, což byly písňové glosy, které jsem připravoval pro Hit Rádia.

Často se mi stává, že mi na Facebook píší moji odpůrci, abych se k politice nevyjadřoval a držel se svého kopyta. Myslím, že se to neděje jenom mně. Domnívám se ale, že by bylo špatné, kdyby se muzikanti a lidé, kteří ji nedělají, přestali k politice vyjadřovat. Politika se totiž netýká jenom politiků, ale nás všech, a tak bychom se k ní měli vyjadřovat všichni, abychom mohli diskutovat a posunovat své názory.

Politiku o nás by neměli dělat politici bez nás. Písnička Já nic, já muzikant je o tom, že bychom třeba zase někdy mohli možnost vyjadřovat se k politice ztratit.

Je pravda, že kdybych to plánoval, asi bych to neudělal, protože nazpívat s jedním člověkem duet podruhé bych nechtěl. Přišlo to ale přirozeně. Hudba k té písni byla původně určená Richardu Müllerovi. Napsal jsem ji na text Petera Uličného a skládal jsem muziku i na další jeho texty. Přestože mě Müllerův management požádal o to, jestli bych na tom dál pracoval, a já to dělal, došlo nakonec k tomu, že deska už vyšla a hudbu pro ni na stejné texty napsal Ondřej Brzobohatý. Já měl v té době hotových osm skladeb.

U dvou mi bylo líto, že by se jejich melodie nikdy nepoužily, a tak jsem se rozhodl nechat si je pro sebe. Narazil jsem ale na překladatelský oříšek, protože jak jsem v nich měl původní Uličného texty, nebyl jsem schopen s nimi v češtině dlouho hnout. U jedné písně jsem to ještě zvládl a je z ní Alenka, která je na novém albu hned na začátku. U druhé jsem si ale rady nevěděl, a tak jsem ji poslal Mirce s tím, jestli by neměla nějaký nápad. Napsala kus svého nového textu, mně se líbil, a současně mi přišlo logické, aby z toho byl duet. Stejně tak mi přišlo logické nazpívat ho se spoluautorkou textu.

Je nejkřehčí na desce, což podtrhují i smyčcové party. Zvuk symfonického orchestru je v ní dominantní.

Alenka je podobenství o útěcích do virtuálního světa. Myslím si, že je něco jiného, když člověk nová média používá jako prostředek k práci, než když k nim utíká a tráví s nimi více času než v reálném světě. Mezi námi je už spousta lidí, kteří jsou na Facebooku nebo Instagramu regulérně závislí. A musím se přiznat, že se také kolikrát přistihnu při tom, že jsem s mobilem v ruce strávil více času, než jsem si představoval.

Takže když jsme nedávno letěli s rodinou do Španělska a mně se rozbil telefon, bylo to požehnání. Po celou dobu pobytu tam jsem byl takzvaně off-line, a tolik mi to nevadilo.

Napsal jsem ji společně s Janou Infeldovou a Janem Vávrou z kapely Jananas. Je to způsob, který zatím nemám moc vyzkoušený. Většinou jsem si psal písně sám a duety, kterých jsem spoluautorem, vznikaly odděleně. V tomto případě jsme se sešli všichni tři v jedné místnosti a nahazovali si nápady. Dnes je dokonce těžké říct, kdo co vymyslel v hudbě nebo textu.

Stejným způsobem vznikala i písnička Pouze jednou, jenom nás bylo více. Kromě Jany a Jendy u toho byly i producent Jens East a Johny K. Palmer, skladatel z Maďarska.

Pokud se nemýlím, něco takového se mi stalo při spolupráci s kapelou The Tap Tap. Zpíval jsem skladbu Konec světa se nekoná, kterou jsem nenapsal.

Obecně je to však post, který se mi moc nelíbí. Pochybuju na něm totiž o svém přínosu, protože se cítím mnohem jistější jako autor než jako zpěvák. Také si jsem dost jistý v textech, takže ten by musel být opravdu zajímavý, aby mi nevadilo ho zpívat.

Představíme většinu, myslím si, že tak deset. Turné potrvá skoro do Vánoc a jeho hosty budou zpěváci, s nimiž zpívám v duetech na desce, Sabina Křováková a Petr Lüftner.

Zazpíváme duety a dáme s nimi i něco dalšího. Zároveň se Petr se Sabinou budou střídat v roli předskokanů.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: