Článek
Nespoutaný, ale nikoli nezávislý Tarantino patří už dávno k Hollywoodu, který mu ovšem dovoluje vše, co by si jiní ani sami netroufli – a nejspíš by to ani neuměli. Protože Tarantinovy filmy jsou sice šílené, ale zároveň nepřehlédnutelné. A většinou skvěle baví, ať se to člověku v hloubi duše líbí, nebo ne, a ať se na Quentinovu hlavu snáší stejné množství výčitek za zobrazování brutality, kolik je hektolitrů krve, jež stříká na diváky z plátna.
Nespoutaný Django je tarantinovská podoba westernu – jak jinak než s odkazy na jiné filmy zejména podžánru spaghetti western. Je rok 1858 a temným bahnitým lesem „kdesi v Texasu“ ženou řadu otroků v okovech. Najednou se proti nim z mlhy vynoří podivná bryčka s velkým zubem jako poznávacím znamením pojízdné zubařské ordinace.
Leonardo DiCaprio
Její majitel seskakuje a hned úvodem hlásí, že zubařinu už pověsil na hřebík a živí se jako lovec lidí – hledá zločince, na něž je vypsána odměna s dodatkem „živého nebo mrtvého“. On sám přitom volí zásadně variantu „B“.
Se slovy „zdravím vás, nebožáci“ přichází k jednomu z otroků, Djangovi (Jamie Foxx). Po několika rychle vyřčených otázkách a odpovědích ho kupuje a dává mu svobodu, protože „ta blbost s otroctvím“ se mu nelíbí. Djanga potřebuje, aby mu pomohl najít bandu, na niž má právě políčeno, Django zase potřebuje osvobodit z otroctví svou milovanou ženu…
Waltz vládne
Ačkoli je Christoph Waltz v roli doktora-lovce lidí nominován za výkon ve vedlejší roli, ve skutečnosti je to on, kdo vládne celému filmu s jistotou velkého herce, který navíc dostal roli přímo na tělo. To jemu napsal Tarantino báječný, neskonale vtipný text, přisoudil mu nejrychlejší kolty a vybavil ho největší možnou porcí sympatií.
Jeho a Djangova cesta je putováním učitele a žáka, plná kouzelných dialogů, rychlých zbraní a fórů, z nichž ty s kostýmem komorníka nebo s předchůdci Ku Klux Klanu, kteří mají problémy s otvory v kápích, skrz něž není vidět, patří k nezapomenutelným.
S realitou nebo alespoň s pravděpodobností příběhu nemá Tarantinův film samozřejmě nic společného, protiotrokářský postoj mu slouží ke cti, dobro a zlo relativizuje stejně jako vždy. Z herců, které si vybírá neomylně přesně, vytěží maximum. Ať je to Waltz, Jamie Foxx v titulní roli, nebo v poslední třetině filmu Leonardo DiCaprio v postavě odporného otrokáře, který si libuje v krvavých gladiátorských zápasech a který je – s brilantním Samuelem L. Jacksonem v roli rasistického černocha v zádech – Waltzovi rovnocenným soupeřem.
Škoda jen, že Tarantino se už dnes natolik opájí vlastními nápady a že má potřebu je až příliš opakovat. Bohužel neví, kdy skončit. Nespoutaný Django má konce nejméně tři, film trvá 165 minut, a to obojí je zbytečně moc.