Článek
Satrapiová, která v knize vystupuje jako hlavní postava i vypravěčka, svůj příběh začíná na přelomu 70. a 80. let, kdy se její rodný Írán propadl jednak do vln radikální islamizace, jednak do osmileté války se sousedním Irákem - důvody nebyly jiné, než jsou pro tamější spory dnes: politicko-ekonomické zájmy, a to pod ostrým dohledem USA.
Dospívající dívka, zdravě paličatá a zvídavá, hltá informace, kudy chodí: z trudných, ale hrdých osudů rodinných členů, z Marxových knih, ze svých soukromých večerních hovorů s bohem. A skládá si svou autentickou mozaiku: když je jednoho dne schopna iracionalitu ideologie "fousatých hajzlů" alibisticky vykonávajících "boží spravedlnost" postavit na hlavu, začne revoltovat - začne bojovat za svou individualitu. A její empatičtí a svobodomyslní rodiče jí v tom naštěstí drží palce: do té míry, že jí zajistí studia na francouzském gymnáziu ve Vídni, kam hrdinka ve svých čtrnácti letech odjíždí.
Čtenář je během sledování celého příběhu, který stárne se svou vypravěčkou, atakován jak ostrými kontrasty velké a malé historie, tak skoro až pohádkovým soubojem zla a dobra - čili neurotických islamistů, kteří pro svůj pomysl vraždí jakoukoliv formu protestu, a citlivé dívky, jež nechce víc než osobní autonomii. Satrapiové komiks však nežaluje, pouze podává totálně realistický obraz. A podobně jako díla Craiga Thompsona Pod dekou nebo Padoucnice autora Davida B., který vybavil Persepolis předmluvou, připomíná, že "vzpomínky by se v rodině neměly ztrácet".
Marjane Satrapiová: Persepolis, překlad Richard Podaný, BB Art, Praha 2006