Článek
Píše o stařečkovi z vesnice Troubelice na Hané, kam byl od útlého dětství z „hladovějící Olomouce“ odkládán na prázdninový výkrm. A připomíná název šeške, česky šišky, což bylo hanácké pojmenování menších knedlíků. Těm větším se říkalo knedle, jednotné číslo knedla. Knedla byla ovšem taky buclatá dívčina, jakým se v Čechách říká buchta.
Nemůže vynechat své mentory. Prvním byl ročníkový učitel Jiří Levý, již tehdy proslavený spisem Teorie překladu. Protáhl ho důkladně anglickou literaturou. A na bohemistice to zase byl Oldřich Králík, z jehož literárních přednášek sálalo hřejivé duchovno, tolik i v počátcích šedesátých let vzácné a postrádané.
Obal knihy
Připomíná Václava Čapka, pro všechny Vencu, zpočátku redaktora zábavných pořadů ostravského rozhlasu, který všechny vyzval ke spolupráci. Také budoucího spolutvůrce Hovorů H Miroslava Horníčka i dalších dramaturgických nápadů České televize, ovšem až v době polistopadové, po dvacetileté přestávce. Samozřejmě je zajímavé i poučné seznámit se s exilovými osudy v Anglii, kde není jednoduché se etablovat, natož prosadit.
Nebyl by to Kuras, aby nezmínil nepříjemná fakta: „Některé prvky zákonů šaría by měly být včleněny do britského zákoníku,“ navrhují bývalý arcibiskup canterburský (hlava anglikánské církve) i vrchní soudce.
Svobodu slova podporuje jen necelá polovina vysokoškoláků a téměř polovina souhlasí se zákazem kontroverzních řečníků narušujících „bezpečný prostor“ studentů. Tak ukazuje na pro něho nejbolestivější doklady degenerace centra Británie založeného na křesťanských kulturních základech a liberálních zásadách.
Nic na naléhavosti jeho varování neubírá ani citát pro něho nejdůležitějšího autora Alana Wattse: „Člověk trpí, když bere vážně, co bohové vytvořili pro legraci.“
Může se vám hodit na Zboží.cz: